Veronika Žilková: Karavaning je ideální kombinací dobrodružství a základního luxusu. Díky lásce jsem objevila úplně nový svět

29. října 2026  /  14:57

Herečka Veronika Žilková se díky svému partnerovi, scenáristovi Ivanu Hubačovi, pustila do dobrodružství, které by ji dříve ani nenapadlo – cestování karavanem. Přestože sama sebe označuje spíše za milovnici domácího pohodlí, postupně objevuje kouzlo svobody na čtyřech kolech. Společně už poznali řadu evropských zemí a zjistili, že k nezapomenutelným zážitkům někdy stačí jen obytné auto, dobrá nálada a ochota přijmout nečekané situace. Na veletrhu Caravaning Brno se podělí o své zážitky v besedě s příznačným názvem Na cestě s jazykem na vestě. A jak sama přiznává, o humorné historky rozhodně nebude nouze.

Na veletrhu Caravaning Brno vystoupíte společně s Ivanem Hubačem. Na co se mohou návštěvníci vaší besedy Na cestě s jazykem na vestě těšit?

Na to, jak dva senioři cestují s jazykem na vestě! (smích) Většinou to začíná už při nastavování navigace. Já mám navigaci v telefonu, Ivan v autě a každý věříme té své. Ivanovi radí mužský hlas jménem Mirek, já zase dávám přednost ženskému hlasu. A pak se dohadujeme, kdo z těch našich robotů nás vede lépe. Jednou jsme se vraceli z Německa a já jsem si nevšimla, že mi navigace nabídla cestu bez dálnic. Výsledkem bylo, že jsme místo osmi hodin jeli šestnáct, protože nás vedla po všech možných okrskách. Takže přesně o takových zážitcích naše beseda bude.

Přitom jste se svěřila, že jste původně cestování příliš nemilovala. Co vás přivedlo ke karavaningu?

Já vlastně cestování vůbec nemám ráda! Jako herečka jsem neustále na cestách. S divadlem jezdíme po celé republice, někdy jsem pryč patnáct večerů v měsíci. Když mám volno, největší radost je pro mě být doma. Jenže Ivan cestování zbožňuje a karavaning je jeho životní styl. Vypadá sice jako princ, ale ve skutečnosti je to milovník country a dobrodružství. Takže jsem se do toho pustila vlastně z lásky. Naučil mě mít ráda něco, co by mě dřív ani nenapadlo vyzkoušet. A musím říct, že ta svoboda je úžasná. Nemusíte bydlet v hotelu nebo apartmánu, můžete se rozhodnout, kde se zastavíte a jak dlouho tam zůstanete.

Vzpomínáte si na svůj první výlet obytným autem?

Samozřejmě. Přiletěla jsem za Ivanem do Španělska a pak jsme se společně vraceli obytným autem do Prahy. Bylo to krásné. Spali jsme v různých kempech, u řek nebo v horách. Zjistila jsem, že vlastně nepotřebuji žádný velký luxus. Stačí mi tekoucí voda, sprcha a základní pohodlí. Nejsem totiž úplně ten typ, který se rád myje v potoce a odbíhá do lesa. V tomhle jsem pořád trochu herečka. (smích)

Ivan je tedy zkušenější cestovatel. Jak se vám daří skloubit jeho dobrodružnou povahu s vaší potřebou pohodlí?

Já si myslím, že jsme si našli docela dobrý kompromis. Ivan má obytné auto, takže můžeme cestovat svobodně, ale já potřebuji vědět, že se večer někde normálně osprchuji. Proto využíváme kempy. Dnes už jsme se naučili vybírat a rezervovat si je přímo během cesty. Není to drahé, často jsou na krásných místech a člověk má všechno, co potřebuje. A když dorazíme na místo, můžeme si udělat výlet, odpočinout si nebo prostě jen být spolu. Na tom je právě krásné, že vás nikdo netlačí do žádného programu.

Zažili jste na cestách nějakou situaci, na kterou nikdy nezapomenete?

Jednou jsme byli v kempu, kde jsme měli vlastní sprchu a toaletu, ale v samostatném zařízení mimo karavan. Venku byly obrovské závěje a já jsem se vydala do sprchy jen v županu. Chtěla jsem Ivanovi nechat klíč, aby se mohl zamknout, a tak jsem ho nechala zevnitř v zámku. Jenže jsem zabouchla dveře. A najednou jsme se nemohli dostat dovnitř. Volala jsem dětem, hledala návody na internetu a zkoušela všechny možné triky z YouTube. Rozřezali jsme plastovou láhev, zničila jsem kreditní kartu, ale nic nepomohlo. Nakonec jsme museli počkat do rána na správce s náhradním klíčem. A když jsme potřebovali v noci na toaletu, museli jsme se brodit sněhem přes celý kemp, asi dvě stě metrů. Tehdy nám to moc vtipné nepřipadalo, ale dnes už se tomu smějeme.

Takže váš vztah tuto karavaningovou zkoušku přežil?

Určitě! (smích)

Co vás na cestování karavanem nejvíc překvapilo?

Třeba to, že do karavanu se nejezdí s kufrem. Když jsme vyráželi poprvé, úplně normálně jsem si sbalila kufr. Ivan mi vysvětlil, že si ho mám dovézt do karavanu, všechno vybalit do skříněk a kufr zase odnést domů. Připadala jsem si jako blázen. Dala jsem to tehdy na Instagram a všichni se mi smáli. Člověk se zkrátka pořád učí.

Existuje něco, bez čeho už dnes na cestu karavanem nevyrazíte?

Rozhodně župan s kapucí. Nikdy by mě nenapadlo, jak strašně důležitá věc to je. Když musíte v zimě přeběhnout přes zasněžený kemp do sprchy, pochopíte, že je to naprosto nepostradatelná součást karavaningové výbavy. Ten bych doma opravdu zapomenout nechtěla.

Jste spíše spontánní cestovatelka, nebo potřebujete mít všechno předem naplánované?

Řekla bych, že obojí. U tohoto stylu cestování potřebujete jak plánování, tak i radost ze spontánních rozhodnutí, byť jsou některá i tak trochu náhodná. Mám ráda, když můžeme cestovat svobodně a rozhodovat se podle nálady. A samozřejmě někdy musíte přijmout i to, že všechno nedopadne podle plánu. Ostatně naše zkušenosti s navigací jsou toho nejlepším důkazem. Ale právě z takových situací pak vznikají historky, na které člověk nezapomene.

Už jste za toho půldruhého roku něco nacestovala. Kde se vám líbilo nejvíce?

Letos jsem byla poprvé ve Skotsku a úplně mě nadchlo. Zamilovala jsem si hlavně Orknejské ostrovy. Mám ráda sever, chladnější počasí a místa, kde není tolik lidí. Vím, že se tam určitě budu chtít vrátit. A právě s karavanem máte možnost taková místa objevovat vlastním tempem.

Na vašich cestách ale nechybí ani sport a aktivní odpočinek. Dokážete si vůbec představit dovolenou, při které byste jen odpočívali?

My jsme s Ivanem docela velcí sportovci. Když jedeme lyžovat, jsme schopní ráno otevírat sjezdovku a večer ji zase zavírat. A stejně tak máme rádi výlety a poznávání nových míst. Nejde nám jen o to někam dojet a tam sedět. Chceme si to místo užít, něco vidět a zažít. A pak je samozřejmě příjemné vrátit se do obytného auta, udělat si pohodlí a odpočinout si. Právě tohle spojení aktivní dovolené a vlastního zázemí mi vyhovuje.

Komu byste cestování karavanem doporučila?

Myslím si, že je to naprosto skvělý způsob dovolené pro páry, které už mají dospělé děti anebo je ještě nemají, a mohou cestovat jen ve dvou. Máte neuvěřitelnou svobodu. Když se rozhodnete navštívit třeba francouzské Carcassonne, zaparkujete a na hradě strávíte tolik času, kolik sami chcete. Nikdo vás nikam nehoní. Samozřejmě existují i rodiny s malými dětmi, které karavaning milují. Jen si myslím, že sladit potřeby dětí různého věku může být někdy náročnější. Když cestujete ve dvou, můžete si program přizpůsobit přesně podle sebe.

Co byste vzkázala návštěvníkům veletrhu Caravaning Brno, kteří o podobném cestování zatím jen uvažují?

Ať to určitě vyzkoušejí! Já jsem si také dlouho myslela, že to není nic pro mě. A dnes zjišťuji, jak příjemné je mít svůj malý domov stále s sebou. Večer si můžete rozsvítit, číst si, pustit film a ráno se rozhodnout, kam pojedete dál. Nemusíte být žádný tramp ani se vzdávat pohodlí. Pro mě je karavaning ideální kombinací dobrodružného života a základního luxusu. A právě to je na něm krásné.