VANlife Tomáše Málka: božské pláže Zambujeiry

23. října 2025  /  12:00

Když se řekne Portugalsko, jako první většině cestovatelů naskočí Algarve.  Severněji leží region Alentejo. Říká se, že má jedno z posledních divokých pobřeží Evropy. 

Úzká kamenitá pěšinka stoupá do příkrého svahu. Kličkuje mezi trsy houževnaté trávy a sem tam ji lemují křoviny. Z dálky je slyšet hučení. To vlny Atlantiku buší do pobřežních skal, aby se pak s pěněním rozlily směrem k písčitým plážím. Tady jsou k vidění všechny odstíny mořské vody: tmavě modrá na hlubině, tyrkysová blízko břehu a bělavá pěna. Stoupáme vzhůru v chladném ranním vzduchu. Čtyřnohý přítel Bond peláší mezi muldami a rozhazuje kolem sebe obláčky jemného písku. Když se ohlédnu, vidím bílé domky vesnice Zambujeira do Mar, které postupně zalévá jas vycházejícího slunce. Kaplička na útesu už září. Dole v moři, jako černé tečky, se pohupují surfaři. Čekají na tu svou správnou vlnu…

Je prosincové ráno. Sledujeme značky, které tvoří proužek modré a zelené barvy. Míří na jih, k mysu svatého Vincenta. K místu, kde končí Portugalsko. K nejzápadnějšímu bodu této země. Jsme na Rota Vicentina. Pěšina se překlopí v dřevěné schody, které padají prudce dolů. Překročíme potůček se sladkou vodou a šplháme nad srázem po úzké pěšině. Pod námi je divoká Playa do Alteirinhos. Nohy se boří do písku. Moře je všudypřítomné: je cítit ve vzduchu, je slyšet jeho hučení a když se poutník ohlédne přes rameno, uvidí jeho modř. Nohy se boří do písku a nad hlavou je modré nebe bez mráčku. Prostě nádhera…

Magická Plaia do Alteirinhos

Do zapadlé Zambujeiry do Mar jsme, zcela neplánovaně, přijeli strávit naše první Vánoce v obytné dodávce. A byla to trefa do černého. Tato část portugalského pobřeží není dostupná po dálnici, takže sem dorazí jen ti, kteří hledají klid a pohodu. Teploty přes den mířily v posledních adventních dnech roku 2024 ke 20ti stupňům. Po západu Slunce se rychle ochlazuje, ale v noci nastavujeme topení v autě na 10 stupňů a málokdy sepne.

Samotná Zambujeira do Mar je novodobá turistická vesnička. Kolem vánočních svátků otevírá pár restaurací na pěší zóně. Místní chodí na kávu a likér Beirao do Cafe „O Paraiso“, kde neberou karty. Důvodem, proč tady na útesu vyrostl shluk bílých domů, jsou zdejší pláže, které patří k nejkrásnějším v Portugalsku.

„Městská“ Praia do Zambujeira do Mar je nejsnadněji dostupná. Nabízí prvoplánově půvabnou kombinaci jemného žlutého písku, skal a bílých domků. Z centra sem vede chodník s vysokým bílým zábradlím, u kterého se všichni fotí. Přímo u pláže je malé parkoviště.

Dobře dostupná je Praia do Carvalhal, na kterou jsme s Juniorem podnikli cyklistický výlet. Zde jsou hned dvě parkoviště a přímo k pláži vede dřevěný chodník, který končí u lagunu zdejšího potoka. V létě tady evidentně funguje bistro a surfová škola, v prosinci se na písku sluní pár portugalských rodin s malými dětmi a poutníci v trekkových úborech s nezbytnými hůlkami. I tady je to kombinace skal, jemného žlutého písku a strmých srázů.

Nejromantičtější a nejdivočejší z pláží, které jsme v blízkém okolí Zambujeiry navštívili, je Plaia do Alteirinhos. Když se sem vydáte brzy ráno a sestoupíte z prudkých schodů dolů k moři, najdete neposkvrněný písek, racky a nádheru včetně malého vodopádu. Písečnou pláž zdobí skalní útvary, do kterých moře vyhlodalo průlezy a tunely. To vše je pod prudkými skalními srázy. Část je vyhrazena pro naturisty, ale na žádné oficiální označení zóny bez plavek jsme nenarazili.

Bohužel pro všechny slušné karavanisty stojí u vjezdu na parkoviště striktní zákazy vjezdu pro obytná auta a přívěsy. Všechny tři popsané pláže leží na pěší turistické trase Rota Vicentina. Toto portugalské Caminho vytýčené v roce 2013 měří 263 kilometrů je v Česku čím dál populárnější. A není divu.


Camper Lovers

S „garsonkou na kolech“ cestujeme už od roku 2010, kdy jsme vyrazili na expedici do východního Turecka. Když se nám narodil první potomek, nechtěli jsme nezávislé cestování na čtyřech kolech opustit, naopak jsme začali plánovat několikaměsíční cestu po Evropě. Tu jsme absolvovali v roce 2021 vozem Weinsberg CaraBus 630 ME, se kterým nomádíme dodnes. Jedná se obytnou vestavbu do dodávky Fiat Ducato. Motor má výkon 160 koní a uvnitř mohou žít čtyři lidé. Zimu 2024/25 jsme strávili na cestě po Francii, Španělsku a Portugalsku. Sledovat Camper Lovers můžete na facebooku, instagramu a také na webu. Vozidlo je pojištěno u společnosti Vansafe.