Doprovodná výstava listopadových Minerálů Brno 2026: Silikáty II
7. října 2026 / 7:00
Doprovodná výstava k listopadovým Minerálům Brno 2026 navazuje druhou částí Silikátů (křemičitanů) na loňskou první část. Silikáty jsou velmi početnou skupinou nerostů, takže toto výstavní téma si vyžádalo je rozdělit na dvě části.
Letos se tedy návštěvníci, kteří zavítají do horního patra pavilonu B, dočkají exponátů ze skupin:
a) inosilikátů
b) fylosilikátů
c) tektosilikátů se zeolity
Vzhledem ke značnému počtu, často i základních horninotvorných nerostů, se v tomto krátkém příspěvku zmíníme pouze o výjimečných exponátech, které si návštěvníci budou moci ve vitrínách prohlédnout.
Inosilikáty
Zahrnují řadu základních nerostů, především metamorfovaných (přeměněných) hornin. Z velké části se jedná o pyroxeny a amfiboly.
Vystaveny budou exempláře enstatitu ze severomoravské lokality Žďár u Rudy nad Moravou; řada ukázek diopsidu; barevně zajímavý johannsenit; krásné ukázky augitu z klasické lokality Paškapole; barevné drahokamové odrůdy spodumenu (kunzit a hiddenit); jadeit; egirín; krásný slámově žlutý karfolit ze světoznámé lokality Horní Slavkov; lesklé krystaly lorenzenitu (ramzaitu); velké krystaly oxykearsutitu ( amfibolu) z klasické lokality Vlčí hora u Černošína; modrý glaukofán; antofylit jako součást světoznámých "heřmanovských koulí" z Heřmanova u Křižanova nebo oranžově žluté paprsčité agregáty tinaksitu vrostlého do čaroitu.
Výrazné ukázky uvidíme také u wollastonitu; pektolitu nebo u masově růžového rodonitu. Velmi atraktivní jsou okenity z dutin indických čedičů z okolí Poony, které vytváří sněhobílé ultra tenké jehlicovité agregáty. Světově unikátní jsou také dlouhé ježkovité agregáty elpiditu z Lovozer na Kolském poloostrově v Rusku. Z českých lokalit také pochází kulovité hřebenité agregáty vesměs světle zeleného prehnitu. Nejčastější české výskyty známe na Čáslavsku (Markovice, Libodřice).
Fylosilikáty
Z této skupiny vyniknou krásné perleťové drúzy apofylitu z indické Poony i některých českých lokalit, byť ne v tak velkých krystalech, např. z Českého středohoří nebo Lužických hor. Do této skupiny silikátů patří i mastek jako zástupce prvního stupně Mohsovy stupnice tvrdosti (nazelenalý ze slovenské Muránske Dlhé Lúky). Mezi fylosilikáty řadíme i všeobecně známé slídy (muskovit, biotit a jiné), např. z Vysočiny či lomu Pohled u Havlíčkova Brodu nebo zelený nerost seladonit (např. z Věžné). Hlavně z cínovcových ložisek pochází lithné slídy - zinnwaldit ( z Cínovce) nebo naopak hlavně v pegmatitech se vyskytující lepidolit (Rožná, Dobrá Voda, Nová Ves). Barevně zajímavý je i čížkově zelený nontronit z Těškova nebo řady slovenských lokalit, zvláště ve Slanských vrších (např. lom Strahulka). Do této skupiny řadíme i početnou skupinu chloritů (vesměs tmavozelené); jílových nerostů (kaolinit, dickit, nakrit) a také azbest chrysotil (Dobšiná, Věžná). Z barevně atraktivních zástupců fylosilikátů jmenujme např. modrý chrysokol (Novoveská Huta u Spišské Nové Vsi); sytě modrý kulovitý cavansit z indické Poony a perleťově lesklý zeofylit (Velké Březno, Radejčín).
Tektosilikáty
V této skupině najdeme opět řadu základních horninotvorných nerostů (např. živce). Hlavně z alkalických hornin známe šedozelený nefelín nebo kalně bílý leucit. V lithných pegmatitech se někdy vyskytuje petalit, jehož skvostné ukázky známe z Pákistánu.
Živce tvoří bohatou skupinu draselných, sodno vápenatých nebo i barnatých druhů. Nejvíce známé jsou draselné ortoklasy. Historicky jsou známé z okolí Karlových Varů (Hory) ve dvojčatných srůstech, ale i jako součást žul, pegmatitů i jiných hornin. Z pegmatitů vynikly krásné dokonalé krystaly z okolí Borů, Bobrové i jinde. Další běžnější živec je sodný albit, též známý z některých pegmatitů (Bory, Strážek), kde v něm bývají vrostlé někdy vzácnější nerosty.
Barevně atraktivní živce jsou zelený amazonit z Keyv na Kolském poloostrově nebo vícebarevný labradorit z Madagaskaru nebo Finska. Hlavně ve šperkařství se uplatňují žlutooranžový sluneční kámen (Srí Lanka) a měsíční kámen (bílý s modrým efektem). Krásnou modrou barvu mají i sodalit a lazurit (lápis lazuli). Výrazné krystaly někdy tvoří i skapolit (Vysočina, Kanada). Velmi vyhledávaný je také tugtupit (Grónsko, Lovozera v Rusku). Jde o nerost s výraznou fluorescencí a taktéž vzácnou tenebrescencí.
Zeolity
Poměrně početnou podskupinou tektosilikátů jsou zeolity. Česká republika je na zeolity docela bohatá. Nacházíme je zejména v čedičích, ale i na rudních ložiscích (uranová a polymetalická ložiska).
Jedním z nejatraktivnějších českých zeolitů je natrolit (Soutěsky, Malšovice, Palačov, Dolní Zálezly, Velké Březno). Ze zahraničí vynikají silné sloupce z Kolského poloostrova v Rusku. Skolecity známe z Čech z Horního Jílového a také slovenské Šiatorske Bukovinky, skvostné silné jehlice poskytuje indická Poona. Thomsonity vynikají z Pustého vrchu u Folknářů, laumontit je nejčetnější z Čáslavska (Markovice, slovenská Šiatorska Bukovinka). Zato edingtonit je u nás znám pouze z rudního ložiska Staré Ransko. Krásný perleťový heulandit známe z Kozákova, indické Poony a ruské Nižné Tunguzky. Stilbit je v Čechách méně běžný zeolit (Kozákov, Ruprechtice u Liberce, Cvikov, Markovice a Rožínka). Na Slovensku je občasný ve Finticích a Šiatorske Bukovince. Prvotřídní ukázky pochází z indické Poony a ruské Nižné Tunguzky. Chabazit má v Česku historickou lokalitu Řepčice u Litoměřic. Krásné krystaly známe i ze Cvikova. Na Slovensku jsou známé krásné ukázky z Maglovce a Fintic. Analcim byl zjištěn v raritních krystalech na ložiscích optického kalcitu v okolí Nižné Tunguzky v Rusku. Krásné ukázky známe i z indické Poony, Kanady či Norska. Z českých lokalit vynikly analcimy z Libodřic, Soutěsek a severomoravské Bašky.
Autoři doprovodné výstavy Silikáty II srdečně zvou návštěvníky Minerálů Brno na galerii pavilonu B ke shlédnutí vystavených ukázek nerostů.
Za autory RNDr. Luděk Kráčmar a Radek Votava
