Od „Fichtla za flašku“ až k jiskrám na zadním. Lukáš Romportl míří na Motosalon

Jak ses dostal k motorkám?

Úplně sám. Takový to vesnický „klasicky“ – Fichtl, první motorka. Na vesnicích se Fichtl prodával klidně „za flašku“ a mohl jezdit každý kluk. Pak přišel Simson s papírama – na tom už jsem jezdil oficiálně. A první silnější motorka byla v roce 2017 Suzuki GS500. Někteří říkají, že je „pro ženský“, ale na moji menší postavu to stačilo.

Kdy ti došlo, že chceš dělat stunt riding?

Když jsem viděl kluky ze Special Brothers jezdit na motosrazu po zadním a po předním. Pak jsem jel na trénink Kuby Kykala, ten mě svezl v nulovým bodě po zadním – a jakmile jsem to jednou zažil, bylo jasno.

Co jsi udělal jako první krok a kolik ti bylo?

Prodal jsem pětistovku, šel do motoškoly po zadním a koupil Hondu CBR 125. Doma jsem ji přestavěl a začal jezdit stunt riding. Bylo mi asi 21.

Ale vrátím se k tomu Simsonovi, kde všude jsi na něm byl? 

Nejdřív jsme si dali okruh kolem českých hranic – skoro dva a půl tisíce kilometrů za 11 dní. A pak jsme si řekli, že příště k moři… jenže Chorvatsko nám přišlo krátký, tak jsme v roce 2019 za šest týdnů dojeli až do Athén. Projeli jsme 11 zemí a dali asi 5,5 tisíce kilometrů – a generálky motorů dělali klidně na parkovišti u benzinky.

Bylo to nebezpečné? 

Velký úrazy se nestaly, ale jednou mě v horách chytla větev a šel jsem k zemi v asi padesátce. Pak jsem jel 200 km bez stupačky. A jednou jsem dokonce „vypil“ vosu – naštěstí bez alergie. Kapitola sama pro sebe byli divocí psi v horách, když Simson sotva jel a oni běželi vedle. 

Kde jste spali a přišla i krize?

Hodně na divoko – třeba ve slunečnicovým poli v Maďarsku, kde nás vyhazovali myslivci. Spali jsme i na pláži a v Řecku jsme týden čekali na náhradní díly, tak jsme „trosečníkovali“. Krize byly, nejvíc jsme se báli ponorky a hádek – ale ve třech to fungovalo: když měl jeden blbou náladu, ti další dva ho vždycky vytáhli dál.

Co děláš teď a jak je na tom zdraví?

Aktuálně dávám dokupy stunt motorku, aby byla na Motosalon připravená, brzy půjde do lakovny. A co se zdraví týká, tak klepu – zatím nic extra velkého. Spíš zlomeniny, odřeniny, pohmožděniny, lehké tržný rány… ale žádná dlouhá stopka na půl roku.

Jak ses dostal ke kaskadérům a k filmu?

První filmová věc byla jako dublér za Káťu Jandovou – kaskadér dělal kaskadérce kaskadéra. No a potom při natáčení klipu pro Motosalon, tam to bylo i s parukou a hodně mě to bavilo. Teď se občas k natáčení vrátím, protože už o mně kaskadéři vědí – tak jednou dvakrát do roka něco vyjde, hlavně s motorkama.

Jaké značky motorek jezdíš? 

Nejsem věrný jedné značce. Na stunt riding jezdím Kawasaki, začínal jsem na Hondě, Suzuki Bandit 600 mám „na normální ježdění“ od strejdy a na motokros KTM. Beru to tak, co se naskytne a co se mi líbí.

Cestuješ i mimo motorky – a je pravda, že přítelkyně je taky motorkářka?

Ano a ano. S přítelkyní cestujeme často dodávkou, chodíme po horách se psem a spíme rádi na divoko nebo v kempech – takový malý karavaning“. A ano, je taky motorkářka, máme to společné. Poznali jsme se na motopárty pře dvěma lety v rámci Motosalonu. Druhý den jsme se na Motosalonu potkali znovu– a časem z toho bylo „my“. Takže letos spolu budeme dva roky, budeme na veletrhu tak trochu slavit. 

Jaký máš teď sen – kam se chceš posunout?

Teď řešíme bydlení a práci, podle toho se uvidí, jestli Brno nebo jinde. A ve stunt ridingu chci jít o level výš – mám nové úpravy na motorce a chci se víc prosadit v Česku. A doufám, že do budoucna padne i „bedna“ nejen v amatérech.

Když by se někdo chtěl naučit jezdit po zadním, jak moc je to těžké?

Ze začátku hlavně o trpělivosti. Nejde to hned. Musíš to hodně krát zvednout a vydržet u toho. A jakmile se to začne chytat… je to návykové. Čím víc to jde, tím víc chceš pokračovat.

A jak bys pozval lidi na Motosalon?

Jednoduše: neváhejte a přijďte.

• Další aktualita