Zdeněk Pohlreich: Karavan jako symbol svobody. Malý barák na kolečkách se mi líbí
20. října 2025 / 10:00
Zdeněk Pohlreich sice nikdy necestoval karavanem, přesto ho svoboda, kterou nabízí „malej barák na kolečkách“, fascinuje. V rozhovoru pro Caravaning Brno mluví o svém vztahu k vaření, o tom, proč by vyrazil právě na Nový Zéland, i o tom, že dobré jídlo začíná u surovin — a dobrý život u nezávislosti. A protože Zdeněk je nejen profesionál, ale také si umí udělat legraci, společně s týmem BVV natočil i vtipnou upoutávku na Caravaning, a právě u natáčení vznikl tento rozhovor.
Pane Pohlreichu, cestoval jste někdy karavanem?
Karavanem jsem nikdy, ke své vlastní škodě, necestoval.
Jak je to možné?
Já jsem takovej řidič, kterej nerad něco tahá za sebou. Nevím proč, ale vůbec si nevěřím na přívěsy a tyhle věci. Pro mě je úplně záhada hlavolamu, jak s tím někde zacouvat.
A kdybyste pominul to tahání, lákal by vás život v karavanu?
Možná ano, ale mám pocit, že moje období, kdy bych byl ochotný to absolvovat, už je pryč. Sympatičtější je mi obytný vůz. Malý baráček na kolečkách – to se mi vlastně hodně líbí.
Kdybyste měl vybavit kuchyň v karavanu, co by tam rozhodně nesmělo chybět?
To je dobrá otázka. Nevím přesně, jaké jsou tam možnosti, ale většinou se vaří na plynu, že? Já bych radši elektriku, pokud by to šlo. Takže kombinovaný vařič. A hlavně by tam mělo být co pít — bez toho se přece vařit nedá!
Co byste tam uvařil?
Těstoviny zvládnete vždycky, dobrý steak taky. Ryba podle velikosti úlovku. Vařit se dá všude, jen je třeba brát ohled na limity. Nikdo asi nečeká dvanáctichodové menu, ale pořádný hlavní chod by měl být vždycky.
Kdybyste vyrazil na gastro road trip, kam by to bylo?
Dlouho jsem říkal Amerika, ale po loňské zkušenosti, kdy jsem poprvé v životě byl na Novém Zélandu, tak jsem zatoužil jet obytným autem právě zde. Byli jsem tam jen dvanáct dní a objeli jsme oba ostrovy, a jižní ostrov je prostě fascinující. To je místo, který je pro karavaning zrozený. To je můj sen.
Po všech těch letech v profesionálních kuchyních vás ještě baví vařit doma?
Dělám to v sebeobraně. Mám rád dobré jídlo, to je pro mě podstatná věc. Rád vařím doma pro nás dva, někdy pro děti, ale čím dál tím jednodušeji.
Kdo u vás rozhoduje o tom, co se bude jíst?
Vedeme debaty o tom, co je „správně“ jíst. Mění se to podle období. Já jsem flexibilní — adaptuju se na všechno. Navíc jsem, jako všichni muži, pod pantoflem, takže je to bez problému.
Co vás u stolu nejvíc potěší?
Když je to horké a dobře to chutná. A potom, když je to jednoduché. Takže tyto dvě zásadní věci.
Jaká kombinace chutí vás nikdy neomrzí?
Olivový olej, citron a čerstvě mletý pepř. Opět jednoduché věci. Čím jsem starší, tím víc oceňuju jednoduchost. Dlouho vařená jídla mě doma moc nebaví.
A nějaké jídlo, které fakt nemusíte?
Vadí mi těžké, mastné, přehnaně vydatné věci. Na to už nemám. Ale to se mění s věkem — všichni kuchaři si projdou fází, kdy chtějí vynalézt „kolo“, a nakonec stejně skončí u obyčejných věcí.
Co dělá dobré jídlo opravdu dobrým? Technika, suroviny nebo přístup?
Suroviny, minimálně ze sedmdesáti procent. Když se bavíme o vaření v karavanu, tak možná i víc. Protože tam toho moc „neuhrajete“. Matka příroda je největší borec, my se jen snažíme to nepokazit.
Poznáte, když je jídlo dělané s láskou?
Asi nepoznám, jestli s láskou, ale poznám, když je odfláknuté. To ano.
Když cestujete, hledáte hvězdičky, nebo spíš lokální bistra?
Miluju, když se skvěle najím i v ošklivé hospodě. Protože krásnou hospodu si může koupit každý. Nejsem velký fanoušek dnešního fine diningu – ty tříhodinové večeře o dvanácti chodech mě moc neberou. Jednou za rok si to klidně dám, ale jinak mám nejradši obyčejné, nekomplikované jídlo v dobré společnosti.
A co televize? Pořád vás to baví, nebo spíš vyhledáváte klid?
Baví mě to. Nikdy jsem neměl pocit, že by mě popularita obtěžovala. Fotky, lidi, to k tomu patří. Nejsem typ, co si stěžuje.
Předáváte rád zkušenosti mladším?
Na požádání, ano. Nejsem ten, kdo by lezl všude a radil, jak se to má dělat. Těch „odborníků“ už máme dneska dost.
Jak se díváte na fenomén influencerů a recepty z TikToku?
Všichni dneska umí vařit úžasně, že jo? Já to beru tak, že je nabídka, poptávka, a kdo to chce sledovat, tak ať. Ale rozhodně to není vzdělání. A upřímně, když vidím, jak si někdo strká do pusy cokoliv a tváří se, že je to skvělé, tak to mě nebere.
Kdybyste měl lidem dát jednu radu do kuchyně, která funguje?
Kupte si dobrý nůž. To je základ. Největší vynález v historii lidstva.
A na závěr – co vám dnes nejvíc chutná? A teď myslím v životě, ne na talíři.
Že si můžu dělat, co chci. Že jsem nezávislý. To si cením nejvíc. A vlastně i ten karavan s tím souvisí. Je to symbol svobody. Mít svůj barák za sebou, rozhodnout se, kam jet a kdy zastavit – to je krásné.
