Patchwork spojuje generace i pomáhá druhým: První moravský patchworkový spolek představil svou tvorbu
26. dubna 2026 / 12:45
Na Brno Patchwork Meeting nechybí ani První moravský patchworkový spolek, který letos návštěvníkům představil expozici na téma ptáci. Za klubem stojí desítky nadšených patchworkářek z celé Moravy a stále častěji i ze zahraničí. Jednou z aktivních členek výboru je Martina Škarpová, která přiblížila nejen letošní výstavu, ale i fungování spolku a jeho charitativní aktivity.
„Naše expozice má letos téma ptáci. Rozhodli jsme se udělat výjimečně menší formát, aby se mohlo zapojit více děvčat,“ vysvětluje Martina Škarpová. Inspirace přišla z loňské návštěvy výstavy v německém Goslaru, kam členky spolku pravidelně vyrážejí hledat nové nápady a trendy. Výstava ukazuje široké spektrum technik – od klasického patchworku přes šití na papír, aplikace až po práce, které se už blíží art quiltu. Přesto klub zůstává věrný především tradičnímu quiltování. „Jako spolek se více věnujeme klasickému quiltu, ale chceme ukázat i pestrost možností, které patchwork nabízí.“
První moravský patchworkový spolek dnes sdružuje 56 členek. Přestože název odkazuje na Moravu, klub už dávno překročil regionální hranice. „Vznikli jsme před 22 lety ve Fulneku, kde klub zakládala Dana Březinová s dalšími děvčaty z okolí. Postupně se přidávaly další zájemkyně a dnes máme členky od Kroměříže, Zlína, Ostravy, Opavy, ale také jednu z Chebu, a dokonce dvě členky z Polska. Takže už jsme vlastně skoro mezinárodní,“ říká s úsměvem Martina Škarpová.
Sama se patchworku věnuje přibližně dvacet let, a i letos má na výstavě vlastní práce. Jedním z jejích quiltů jsou výrazní kolibříci, kteří vznikli díky nečekané inspiraci. „Věděla jsem, že chci šít kolibříky a že to budou aplikace. A inspirovalo mě tričko mojí maminky.“ Druhým vystaveným dílem je bílý quilt opět založený na aplikacích, které patří mezi její oblíbené techniky. Inspiraci často hledá na Pinterestu, ale výsledné šablony si vždy vytváří sama.
Za každým quiltovým dílem jsou přitom desítky až stovky hodin práce. U složitějších projektů je přesný čas téměř nemožné spočítat. „Jednoho kolibříka jsem šila ručně po nocích při hlídání nemocné babičky. Kdybych měla odhadnout celý quilt, jsou to určitě stovky hodin. Na takový malý quilt klidně pět set nebo šest set hodin.“
 |  |
Vedle vlastní tvorby se spolek dlouhodobě věnuje také charitativní činnosti. Letos se zapojil například do projektu podpory nadačního fondu Dům Ronalda McDonalda, pro jehož maskota – plyšového králíčka – členky šily originální oblečky. „Každý rok šijeme pro nějakou charitu. Letos kromě oblečků pro králíčka máme našitých asi šedesát polštářků pro děti z dětského domova ve Fulneku.“
Do budoucna chtějí pomoc ještě rozšířit například směrem k domovům se zvláštní péčí nebo zařízením pro pacienty s Alzheimerovou chorobou. Uvažují například o praktických kapsářích na chodítka nebo vozíky. „Když měla moje tchýně v domově takový kapsář na vozíčku, strašně se jim to líbilo. Mohli si tam dát peněženku, telefon nebo svačinu a bylo to opravdu praktické.“
Velkým cílem spolku je také přivést k patchworku mladší generaci a zároveň pozvat návštěvníky na vlastní výstavu ve Fulneku, která se koná každoročně. „Byli bychom rádi, aby lidé přijeli i k nám do Fulneku. Rádi bychom ale nalákali hlavně maminky s dětmi a babičky s vnoučaty, protože mladší generace v ručních pracích zatím moc vidět není.“ Právě v tom spočívá síla patchworku – není to jen o látkách a technikách, ale o trpělivosti, sdílení zkušeností a radosti z tvoření, která dokáže spojovat generace i pomáhat druhým.
