Rozhovor s Robertem Vanem

Fotograf, který se nesmazatelně zapsal do dějin módní fotografie, vypráví s humorem, nadhledem i laskavým odstupem. Robert Vano má za sebou úspěšnou kariéru v New Yorku, spolupráci s ikonami světové módy i nespočet publikací. Dnes říká, že nic nevlastní – jen fotoaparát – a že nejdůležitější je mít radost z práce.

Jak se proměnilo fotografování módy za posledních třicet let?

Dříve jsme všechno dělali sami – připravili focení, udělali polaroid a šéf rozhodl. Teď je na place milion lidí, každý má potřebu něco říct, ztrácí se energie a všechno trvá dlouho. To už mě nebaví.

A co samotná móda?

Nic nového pod sluncem. Všechno se opakuje. Snad jen materiály jsou lepší. Jediný, kdo opravdu udělal revoluci, byl Pierre Cardin – v době letu na Měsíc přišel s kolekcí budoucnosti. Ale nikdo si ji nekoupil.

Vy sám jste se určitě také proměnil…

Dřív jsem byl yesman. Dělal jsem všechno, co po mně chtěli. Dnes mi bude osmdesát a jediná otázka je, jestli ráno vstanu a zvládnu ještě udělat fotku.

Jak vnímáte roli sociálních sítí a rychlosti v módní fotografii?

Je fajn, že se o tom mladí baví, a já se snažím držet krok. Mám v mobilu TikTok, ale stejně nosím starou Nokii. A i když mě AI fascinuje, hádám se s ní – fotku chci udělat sám, ne ji skládat z části v počítači.

Co je pro vás klíčem k vytvoření opravdu silného módního snímku?

Dnes je to těžké, v podstatě je skoro všechno předem dáno. Fotografa najímají jen na to, aby to vyfotil, ale to kolem vytvoří sami. Kdysi ten tým neviděl, co fotograf dělá. Měl jsem svobodu v tom, že jsem si to mohl udělat sám. A i když mi třeba některé fotky nevzali, tak mi ty zůstaly a jsou hezké, mají v sobě něco. Tehdy se pracovalo mnohem lépe, s radostí. I teď pracuji s radostí, ale hlavně tam, kde si to dělám pro sebe.

Jakou radu byste dal mladým fotografům?

Ať jdou za svým. A chodí včas! To mě naučil New York. A že pokud se ptáte, jestli je fotka dobrá, tak dobrá není.

Jaké bylo fotografovat právě v New Yorku?

Tam vám pomůžou najít styl. Chtějí, aby bylo jasné, že to fotil právě Vano. A naučil jsem se tam i zodpovědnosti – v pátek uzávěrka, v pondělí časopis. Žádná postprodukce, všechno muselo být perfektní hned.

Potkal jste mnoho slavných lidí – měl na vás někdo zásadní vliv?

Setkal jsem se s Warholem, Garbo nebo Streisand, ale bylo mi dvacet a nikdo tehdy netušil, co z koho bude. Největší rada přišla od mahárádži z Indie: pokud chceš mít problémy, něco si kup. Já si nikdy nic nekoupil – a nemám problém.

Vracíte se někdy do New Yorku?

Ne. Naposledy jsem tam byl v srpnu 2001. Dnes se bojím létat. A nemám rád návraty – smažou vzpomínky. A ty si chci uchovat.

Máte hezké vzpomínky na veletrh Styl a Kabo?

Miluju tu atmosféru. Všichni návrháři z Česka i Slovenska na jednom místě, přehlídky od rána do večera. Byla to taková velká módní párty. A nikdy mě nevyhodili – to si člověk zapamatuje!