Kamila Švancarová: Cvičím, abych mohla jíst. A bot mám doma určitě přes sto

Na STYL a KABO jste si před kamerou vyzkoušela natočit promo video. Jak jste si to užila?

Bylo to skvělé. Hlavně jsem byla ráda, že jsem dopředu nevěděla, co mě čeká. Nejsem extrovert jako můj manžel. Já jsem spíš introvert, takže jsem do toho vlastně skočila po hlavě. Nakonec to bylo vtipné a užila jsem si to. Člověk se na sebe potom sice nerad dívá, to mám stejně, ale ohlas byl dobrý. Modelka ze mě ovšem nikdy nebude.

Přitom jste velmi štíhlá. Co děláte pro svou postavu?

Chodím běhat, cvičím, mám ráda kolo. Není to nic úplně pravidelného, protože třeba přes prázdniny se režim dodržuje těžko, ale snažím se pro sebe něco dělat.

Takže zdravý životní styl?

Hlavně pohyb. I když to možná nevypadá, jsem velký milovník jídla. Vždycky říkám, že chodím cvičit, abych mohla jíst. Raději se budu hýbat, abych si mohla dát, co chci a kdy chci, než abych se pořád omezovala.

Když jste na veletrhu módy a obuvi, co vás zajímá nejvíc?

U mě není žádným tajemstvím, že miluju boty. Je to vidět dokonce i v šatníku mojí dcery. Vždycky mi říká, ať jí už žádné boty nekupuju, protože je ani nestihne obnosit, jak jí pořád roste noha. Pro někoho jsou vášní kabelky, pro mě jsou to jednoznačně boty. Samozřejmě mě zajímají i trendy. Mám hodně ráda overaly a šaty, protože nejsem úplně typ člověka, který by chtěl složitě kombinovat jednotlivé kousky. Raději si outfit představím jako celek. K tomu dobré boty, kabelka a je hotovo. Boty a doplňky jsou pro mě základ.

Kolik párů bot tedy doma máte?

Ježiš, to snad ani nesmím říct! Některé mám možná i schované. (smích) Člověk má spoustu bot, ale pak stejně deset oblíbených párů nosí pořád dokola. Ostatní tam ale jsou, protože se někdy mohou hodit k nějakému dress codu. Přesně to nedokážu říct, ale přes sto párů určitě mám.

Co se s nimi děje, když už je nenosíte?

Snažím se je posílat dál. Děláme fashion bazárek a výtěžkem podporujeme charitu pro pejsky. Tím, že mám bot opravdu hodně a některé nejsou skoro vůbec obnošené, je to příležitost je využít i tímto způsobem. Samozřejmě jsou věci, které si nechávám, ale jiné ráda pošlu dál.

Na veletrh jste zvolila šaty a k nim tenisky. Je to kombinace, kterou nosíte často?

Ano, mám ji ráda. Když jsou tenisky čisté, pěkné a trochu elegantnější, přijde mi to svěží. Nemyslím vyloženě sportovní boty, ale tenisky, které se dají dobře kombinovat i s elegantnějším oblečením. Podpatky samozřejmě také nosím, ale nejsou pro mě tak pohodlné. Když máte dítě a jste pořád v pohybu, přece jen častěji sáhnete po pohodlnější variantě.

Jak jste na tom s barvami?

Pořád se držím hlavně tří – bílé, černé a červené. Červenou mám opravdu ráda. Černých věcí mám ale tolik, že když se podíváte do skříně, skoro nemáte šanci najít přesně tu, kterou hledáte. (smích) Ale přidávám i hnědou nebo aktuální trendové barvy, třeba vínovou či fialovou. Barvy se mi líbí a když si je vezmu, často si říkám, že outfit najednou působí svěžeji. Ale klasika je klasika. V tomhle jsem trochu stará škola.

A co váš manžel Petr Švancara? Je v módě konzervativnější?

Má to vlastně podobně. Výhoda je, že když pereme, nemusíme zase tolik třídit barvy. (smích) Ale Petr je na chlapa v módě extrémně samostatný. Umí se perfektně obléct úplně sám, vůbec ho nemusím vést. Když jdeme společně na nějakou akci, jen se potom trochu doladíme. A někdy vytáhne něco, co jsem snad nikdy neviděla. Zeptám se: „To máš nové?“ A on odpoví: „To už mám dlouho.“ To je moje oblíbená věta a evidentně ji používá taky.

Takže si v tomhle nemáte co vyčítat?

Vůbec ne. Mně se líbí, jak se obléká. Snažíme se oba držet stylu, který odpovídá našemu věku – elegantnímu, ale zároveň modernímu. Říkáme si, že dokud nám někdo neřekne, že už to na nás není, ještě v tom budeme pokračovat.

Když jdete na velkou společenskou událost, kdo určuje, co si vezmete?

Většinou já. Chudák Petr se ke mně musí přidat. (smích) Když mám například šaty od konkrétního návrháře nebo návrhářky, vychází se z mého outfitu a podle něj se barevně doladí Petr. On ale není typ, který by šel do nějakých velkých módních extrémů, takže to není složité.

Vy sama extravagantní módu nevyhledáváte?

Tady v Česku jsme spíš konzervativnější. Třeba v Dubaji si dovolíme trochu víc pustit uzdu fantazii, protože tam to prostředí člověka k extravaganci vybízí. Tady se držíme trochu víc při zemi.

Zmínila jste, že někdy pomáháte s oblékáním i jiným mužům. Jak jste se k tomu dostala?

Jsou chlapi, které nakupování a oblékání prostě nebaví, a já jim ráda pomůžu. Třeba kolegům v práci. Pracuju ve finančním poradenství a tam hodně záleží na tom, jak člověk působí. Než vám klient začne důvěřovat a otevře s vámi svoje finance, vnímá samozřejmě i váš vzhled a celkový dojem. Takže s kolegy klidně vyrazím do obchodu, nanosím jim do kabinky spoustu věcí a oni je jen zkoušejí. Mě to opravdu baví. Možná si tím kompenzuju, že doma to dělat nemusím, protože manžel si poradí sám.

Na módním veletrhu se nabízí ještě jedna otázka. Kdyby vás příště někdo oslovil, abyste na STYL a KABO šla módní přehlídku, přijala byste?

Šla bych. Ale bylo by to opravdu velké vystoupení z mojí komfortní zóny.

Takže přece jen by z vás modelka na chvíli byla.

Jednou už jsem vlastně přehlídku šla. Bylo to společně s dcerou, předváděly jsme svatební šaty jako máma a dcera. Ona tehdy letěla přes celé pódium a já ji za sebou skoro vláčela. (smích) Ale zvládly jsme to. Právě díky tomu lidi, kteří se modelingu věnují, opravdu obdivuju. Když někdo tvrdí, že modeling není práce, tak podle mě je. A je to brutální dřina.

• Předchozí aktualita
• Další aktualita