Jan Tománek: StarDance je malý ples v obýváku. Oslava tance, noblesy a slušnosti

Jako porotce StarDance jste divákům velmi blízký. Jak byste popsal atmosféru v porotě a vztahy mezi jejími členy?
S nadsázkou rád říkám, že bych ve StarDance klidně dělal i vrátného. Je to pro mě srdeční záležitost. Když jsem v porotě začínal, byli jsme tam čtyři a ta atmosféra byla výjimečná – lidsky i profesně. S Geňou a Zdeňkem Chlopčíkem jsme měli dokonce takovou tradici, že jsme chodili před přenosem na víno. Byla to chvíle, kdy jsme se zklidnili, naladili se na večer a vlastně i utužovali vztahy. Obsazení se sice časem měnilo a možná to bylo občas trochu znát, ale s Tatianou i Geňou mám dodnes výborné vztahy. Jsou to slušní, chytří a zábavní lidé a myslím, že právě tahle kombinace dělá porotu funkční a uvěřitelnou. Navzájem se respektujeme a doplňujeme – a to je podle mě klíčové.

V čem je podle vás kouzlo StarDance, že se z ní stal takový fenomén?
Je to kombinace chemie, tradice a toho, že se formát vždy přizpůsobí povaze konkrétní země. Česká verze si od první řady drží glanc, noblesu a slušnost. Pro diváky je to společenská událost. Mají pocit, že si v sobotu večer dají sklenku vína, podívají se na krásné tance, nádherné róby, kultivované moderátory a korektní porotu. StarDance není křik, není to agresivní soutěž, ale oslava elegance a lidského úsilí. Vnímám ji jako malý ples, který se každý týden přenese do obýváků po celé republice. A to je podle mě kouzlo, které se jen tak neokouká.

Sledujete reakce diváků, které bývají hodně emotivní?
Upřímně řečeno – nesleduji. Já tam mám roli toho „zlého“, i když se vždycky snažím na každém výkonu najít něco pozitivního. Každý pár si zaslouží respekt už jen za to, že má odvahu vystoupit před miliony diváků. Soutěž ale potřebuje i někoho, kdo pojmenuje chyby a řekne, co by mohlo být lepší. Negativní reakce beru jako součást celého formátu a dramaturgie, ale osobně si je k srdci nepřipouštím. Vím, proč tam jsem, a stojím si za tím.

Jak jste prožíval StarDance Tour a finále v O2 areně?
To byl splněný sen. Objíždět vyprodané haly po celé republice, cítit energii tisíců lidí a pak velkolepé finále v O2 areně – to byla skutečná oslava StarDance, tance a noblesy. Myslím, že to oslovilo úplně každého, kdo byl u toho. Pro mě osobně to byl jeden z nejsilnějších momentů celé historie pořadu.

Bude StarDance pokračovat?
Ano, letos na podzim. Tradičně se vysílá od října do prosince. Zatím přesně nevíme, kdo v porotě bude, ale doufám, že Česká televize bude spokojená a znovu mě osloví. Po dvaceti letech si už podzim bez StarDance neumím představit. I když přiznávám, že jednou si ji vychutnat jen jako divák, s deci vína v ruce, by taky nemuselo být úplně špatné.

Vzpomenete si na moment, kdy jste si řekl, že tanec je vaše cesta?
U mě to bylo hodně spontánní. Už jako dítě jsem měl potřebu pořád tančit. V rodině se tomu nikdo nevěnoval, ale já tancoval všude – na svatbách, na ulici, klidně i na přechodu. Dlouho jsem hrál fotbal, a i tady mi často trenér říkal, ať na hřišti netančím (smích). K tanci jsem se ale naplno dostal až v tanečních kurzech na střední škole. Postupně mi však došlo, že tanec není jen koníček, ale přirozená součást mé identity a způsob, jak se vyjadřuji.

Vidíte spojitost mezi fotbalem a tancem?
Jednoznačně. Všechno je o koordinaci, mechanice a technice. Ať už pracujete s míčem, nebo s taneční partnerkou, principy jsou velmi podobné. Dnes se ví, že pro děti je ideální začít gymnastikou, baletem nebo třeba bojovými sporty. Ty dávají skvělý základ pro jakýkoliv další pohyb a pozdější specializaci.

Tančíte ještě dnes?
Pořád. I po čtyřiceti letech řeším tanec každý den. Doma si zkouším nové prvky, hledám rovnováhu, testuji pohyb. Je to nutné i kvůli mé práci trenéra, protože trendy se neustále vyvíjejí. Ale hlavně mě to pořád neuvěřitelně baví a naplňuje.

Jak se podle vás tanec za poslední roky proměnil?
Obrovsky. Když se podívám na videa z konce devadesátých let, kdy jsme tančili my s manželkou Kamilou, dnešní tanec je dynamičtější, rychlejší, ve větších rozsazích a fyzicky náročnější. Je to víc sport – a já to vítám. Líbí se mi také formát PRO-AM, kdy profesionál tančí s amatérem, který si třeba ve třiceti nebo čtyřiceti letech plní svůj dávný sen. To je krásné.

Na veletrzích STYL a KABO budete moderovat galavečer. Jak blízká je vám móda?
Velmi blízká. Moje žena se celý život věnuje designu, šila i kostýmy pro StarDance. Já mám módu jako přirozenou součást životního stylu. Veletrhy STYL a KABO beru jako velkou inspiraci – rád se podívám, co je nového, a oceňuji, že dávají prostor mladým návrhářům a talentům.

Jak byste popsal svůj styl oblékání?
Mám rád smart casual. Nebojím se saka, košile, kravaty ani kabátu. Rád se oblékám stylově i v běžném životě a myslím si, že dobře zvolený outfit dokáže člověku dodat sebevědomí.

Vnímáte moderování galavečera jinak než roli porotce?
Ano, ale obě role mě baví. Moderování mě v podstatě také provází celý život – vždycky jsem byl ten, kdo vyplňoval ticho. Dnes moderuji desítky akcí ročně a mám radost, když dokážu lidi večerem provést tak, aby se cítili dobře a bavili se. A galavečer na STYL a KABO? Ten si opravdu užiju.

• Další aktualita