ČOKA na rozcestí: jak udržet obuvnické řemeslo viditelné a KABO smysluplné

ČOKA je pro STYL a KABO víc než jen partner do programu. V době, kdy se výrobní odvětví obuvi a koženého zboží v Česku pere s nízkou prioritou v průmyslové politice i s tlakem nadnárodních řetězců, funguje asociace jako oborový „držák“: propojuje výrobce, prodejce a vzdělávání a pomáhá držet veletržní scénu při životě. „KABO a STYL ještě funguje. To je malý zázrak — nesmíme to vzdát,“říká prezident Robert Kunorza.

Co teď řeší asociace

Po třiceti letech služby odešla z výkonné role Vlasta Majerová a ČOKA hledá nového/novou ředitelku. V mezičase padá větší díl agendy na prezidenta: přítomnost na veletrhu, jednání s vedením BVV a hledání kroků, které přivedou do pavilonů víc relevantních návštěvníků — ideálně těch, kteří skutečně nakupují. Jedním z témat posledních jednání byla sdílená odpovědnost za návštěvnost. Nejde jen o propagaci ze strany BVV; asociace chce přimět členy, aby systematicky zvali vlastní klienty a partnery. „Nemůžeme spoléhat na to, že přijedeme na výstavu a lidé tady budou. Musíme je pozvat my sami,“ zdůrazňuje Kunorza.

Strategické „přepnutí“: barefoot a pilotní otevření veřejnosti

ČOKA zároveň navrhuje posílit roli barefoot segmentu, kde je Česko mimořádně silné. Zvažuje se marketingové vyzdvižení tématu a hlubší spolupráce s oborovým svazem. „Česko je z pohledu barefootu jedna z nejdominantnějších zemí v Evropě — proč by ten veletrh neměl být tady?“ klade si otázku Robert Kunorza a mluví o tom, že by do Brna rádi dostali víc domácích i zahraničních značek.

Další diskutovaný krok: pilotní otevření posledního dne veřejnosti. Důvody jsou dva — opticky i fakticky navýšit návštěvnost a některým vystavovatelům umožnit přímý prodej, aby si snížili náklady. Současně je zřejmé, že jde o B2B akci, a proto se hledá kompromis napříč všemi zainteresovanými partnery.

Výroba, generační výměna a exportní ambice

Robert Kunorza považuje za klíčové, aby asociace nebyla jen klubem prodejců, ale stavěla mosty i pro domácí výrobu. Zmiňuje firmy, kterým se daří generační obměna i přechod na B2C kanály, a vidí v tom cestu k větší odolnosti oboru. Cílem je, aby české značky častěji prodávaly do zahraničí, nejen přebíraly zahraniční kolekce.

Vzdělávání: znovuotevřený obor ve Zlíně

Důležitá zpráva pro celý obuvnický sektor je to, že se po letech pauzy ve Zlíně znovu otevírá středoškolský obor „Technické lyceum – Design a technologie výrobků“ zaměřený na kožařství/obuvnictví a v to rámci SPŠP-COP Zlín. Od září nastupuje první patnáctka studentů — malý krok, který ale může během pár let citelně posílit celý segment. Bez mladých lidí ve výrobě a konstrukci obuvi se obnovy kapacit nedočkáme.

„Rád bych také doplnil informaci, že ve Zlíně působí 44 Centrum řemesel, které vzniklo i za podpory České obuvnické a kožedělné asociace. Věnuje se obuvnictví, spolupracuje se školami SPŠP a Univerzitou Tomáše Bati, i s výrobními firmami. Připravuje dělníky pro výrobu, pořádá rychlé rekvalifikační kurzy, zaměřuje se na propagaci oboru a nabízí kurzy a workshopy pro mladé, začínající, děti a studenty, aby si mohli obor prakticky vyzkoušet,“ dodává na závěr Robert Kunorza.