Barefoot = naboso napříč historií

26. ledna 2026 / 9:00

Věděli jste, že historie chůze „naboso“ (barefoot) je vlastně historií lidstva? Boty jako takové jsou relativně nový vynález a většinu času lidé chodili bez nich, nebo jen s úplně minimální ochranou. Ovšem dnešní populární tvrzení výrobců barefoot - dříve jsme chodili naboso a byli jsme zdravější – se jeví jako velmi zjednodušené. Realita je mnohem pestřejší a často dost tvrdá.

Pravěk a nejstarší lidé: naboso jako norma

První lidé a jejich předchůdci chodili naboso úplně přirozeně. Kůže na chodidle se časem zpevní a člověk si umí krok přizpůsobit povrchu. Krok je kratší, došlap měkčí. Neznamená to ale, že žádné problémy neexistovaly, pouze je nikdo nedokumentoval a mnoho zranění v přírodě mohlo mít fatální následky.

První „boty“: ochrana, ne pohodlí

Nejstarší obuv byla spíše ochrannou pomůckou než komfortním produktem. Šlo o nejrůznější kožené kusy, omotávky, sandály, později jednoduché mokasíny. Dávalo to smysl hlavně kvůli ochraně proti chladu a sněhu, ostrým kamenům, trnům, ale také parazitům a infekcím. Ochrana nohou usnadnila také lov a práci v terénu. Člověk tedy dlouho fungoval v režimu “naboso, dokud to jde“, a když to nejde, tak „něco na nohu“.

Starověk: sociální status a kultura

V řadě starověkých kultur byla chůze naboso běžná u chudších vrstev, dětí nebo po domě. Obuv se postupně stávala i symbolem společenského postavení. Sandály se rozšířily v teplých oblastech, zatímco v chladnějších regionech převládala uzavřenější obuv. Naboso se však chodilo i z rituálních důvodů (pokora, očista, náboženství). Je důležité zmínit, že zatímco dnes je barefoot vnímán jako „sportovní trend“, historicky to byl i kulturní signál.

Středověk a novověk: boty jako standard (ale ne pro všechny)

Ve středověku se běžná obuv rozšířila více, ale rozhodně neplatilo, že „každý měl boty“. Mnoho lidí chodilo částečně naboso sezónně, při práci na poli, děti často taky. Ve městech navíc převládala špína, odpad a nemoci, takže chůze naboso mohla být vysloveně riziková, žádná romantická „přirozenost“.

Průmyslová éra: masové obouvání, tvrdé podlahy, nové problémy

S průmyslovou výrobou se boty staly levnější a dostupnější. Současně se ale změnilo prostředí. Nohy byly vystaveny chůzi po dláždění, asfaltu, betonu, a také celodennímu stání při práci v továrnách. Objevila se první uniformní pracovní obuv. Ke svému se přihlásila i móda, která přinesla ostřejší špičky i vyšší podpatky. Tím vzniká velká část problému, který dnes řešíme: noha se přizpůsobuje botě, místo aby bota respektovala nohu.

20. století: sport a „technologické boty“

Ve sportu se od poloviny dvacátého století prosadily tzv. tlumené boty a postupně se z běhu naboso stal téměř exotický nápad. Byl to mix marketingu, výkonu i snahy o prevenci zranění. Jenže tlumení a podpora nefungují univerzálně. Někomu pomůžou, jinému změní techniku tak, že přetíží jiné struktury. Barefoot komunita pak často reaguje opačným extrémem: „boty jsou zlo“. Pravda je někde mezi.

Barefoot renesance: návrat jako trend a jako terapie (cca 2000+)

Moderní barefoot vlna je kombinací několika faktorů. Touhy po „přirozenosti“, rehabilitačních směrů zajišťujících funkční pohyb, kritiky úzkých bot a podpory klenby, a taky sociálních sítí a marketingu. Je ovšem fér být trochu skeptický. Barefoot se často prodává jako řešení všeho od zad po psychiku. Někdy pomůže, někdy uškodí, pokud se na něj přejde příliš rychle nebo když má člověk specifické diagnózy.

Česko jako „velmoc“ barefoot: co tomu pomohlo?

Česko je v barefootu extrémně silné, nicméně výraz „velmoc“ je spíše marketingová nálepka než oficiální kategorie. Nicméně je pravdou, že v rámci Evropy má ČR reálně nadstandardní koncentraci značek, prodejen i komunity. Jaké jsou pravděpodobné důvody tohoto růstu? Především je to silná rodičovská komunita. Barefoot se u nás rozjel hlavně přes dětské boty, které mají širokou špičku, měkkou podrážku a podporují zdravý vývoj nohy. To udělalo obří poptávku. Dalším důvodem je e-commerce a malé značky. V naší zemi se dobře rozjíždí malé projekty a eshopy, díky čemuž se barefoot daří prodávat „specializovaně“, ne masově. Třetím podstatným důvodem je fyzioterapie a osvěta. Barefoot se často propojuje s fyzio scénou. Někdy jde o spojení kvalitní, jindy by se dalo hovořit o pseudovědě, nicméně šíření osvěty to pomohlo. Sortimentu bosobot nahrává i naše tradice chození venku a „otužilectví“. Češi jsou dost ochotní zkoušet věci typu bosé chození, minimalismus, turistika. V neposlední řadě je jedním z faktorů i poměr cena vs. benefit. Kvalitní klasická bota zdražila, takže barefoot se stal pro spoustu lidí logickou volbou a zároveň životním stylem.

Barefoot: pravda x mýtus

Spíše pravda:

Lidé dlouho chodili naboso nebo v minimalistické ochraně.
Noha je adaptabilní a umí fungovat skvěle bez podpory.
Moderní úzká obuv umí deformovat prsty a měnit došlap.

Časté zjednodušení/mýtus:

„Dřív neměli ploché nohy / bolesti.“ Nemáme dost dat a život byl tvrdší.
„Barefoot je vždy zdravější.“ Záleží na povrchu, váze, technice a historii zranění.
„Stačí přezout a vše se srovná.“ Tělo se adaptuje pomalu, někdy je potřeba cílené cvičení.

Co je dobré si pohlídat, abychom se nenechali opít rohlíkem

Závěrem je důležité říci, že barefoot boom u nás neznamená, že automaticky nabízí nejlepší řešené pro každého. Část trhu je čistý marketing a široká špička sama o sobě ještě nezaručuje „zdraví“. Česká republika je silná především v komunitě a nabídce, ne nutně v tom, že bychom měli nejlepší data o zdravotních dopadech.

Upraveno z podkladů PhDr. Petra Exnara, Bosoboty leguano