Tomáš Bábek: „Sport může změnit život. Stačí přijít a zkusit to.“
28. listopadu 2025 / 14:37
Český dráhový cyklista Tomáš Bábek toho ve své kariéře dokázal víc než většina sportovců – je dvojnásobným mistrem Evropy, vítězem Evropských her, vicemistrem světa, mnohonásobným vítězem světových a evropských pohárů i třicetisedminásobným mistrem ČR. Dnes ale na festivalu Life! stojí hlavně v roli člověka, který chce děti nadchnout pro sport stejně, jako se to kdysi povedlo jemu.
Na festivalu Life! si Tomáš s chutí prošel několik sportovišť. Nejvíc ho zaujal biatlon ve SKI aréně. „Už jsem to párkrát zkoušel s Michalem Krčmářem, takže jsem věděl, do čeho jdu. Okruh je tady krásný a rozhodně doporučuji všem, ať si to vyzkouší – a hlavně střelbu ve stoje, ta je mnohem těžší než vleže,“ směje se Tomáš. Silný zážitek si odnesl i z basketbalu na vozíku. „Člověk si najednou uvědomí, jak složité je pohybovat se jen díky rukám, ještě driblovat s míčem a být v kontaktu s ostatními. Obrovský respekt všem, kdo tenhle sport dělají.“ A když došlo na skoky do airbagu, přiznává, že se mu zrovna nechtělo: „Nejvyšší variantu jsem si odpustil, ale když to daly šestileté holky, nemohl jsem couvnout. Jsem fakt pyšný, že jsem skočil to samé, co ony – tím se dneska pochlubím doma.“
Festival Life! podle něj dává dětem něco, co jim dnes často chybí – možnost se hýbat, zkoušet nové věci a zažít pohyb jinak. „Vzdělání je strašně důležité, ale stejně tak je potřeba rozvíjet tělo. Mám pocit, že v posledních letech se pohyb trochu upozadil, a právě proto jsou akce jako tahle nesmírně cenné,“ vysvětluje Tomáš. Děti tu podle něj mohou během jednoho dne vyzkoušet řadu sportů, zažít nové situace a třeba v sobě objevit talent, o kterém vůbec nevěděly. „Kdybych měl ve škole možnost jít místo vyučování na takový festival, šel bych tenkrát klidně desetkrát,“ dodává s úsměvem.
K dráhové cyklistice se dostal vlastně podobně, jak to teď zažívají děti na Festivalu Life!. Nebyl to sice festival, ale sportovní akce v Brně-Bohunicích. „Otevíral se tam sportovní areál, kolem dokola byl závod na kole. A my jsme se díky tomu mohli vyhnout testu z přírodopisu,“ usmívá se při té vzpomínce Tomáš. Jako správný jedničkář šanci využil, sedl na kolo a zaujal trenéra, který tam dělal nábor. Druhý den už stál na velodromu na výstavišti. „Když jsem to viděl, říkal jsem si – v žádném případě, kolo bez brzd a nesmíš přestat šlapat. Ale zkusil jsem to a už jsem u toho zůstal,“ popisuje. Začínal přitom až ve čtrnácti letech, což je na dnešní poměry relativně pozdě. „Cyklistika je ale sport, kde se dá začít i později. Výkonnost se dá natrénovat, zvlášť když člověk přichází z jiného sportu.“
Za svůj největší „wow“ moment kariéry považuje rok 2016, kdy se po těžkém úrazu stal mistrem Evropy. „Bylo to v době, kdy mě už skoro všichni odepsali a nikdo mi moc nevěřil. Do té doby jsem byl spíš ‚čtvrtý, pátý, šestý‘, na bedně jsem nestával. Po úrazu to vypadalo, že spíš skončím, a o to víc si toho vítězství vážím. Odstartovalo to sérii dalších úspěchů,“ říká. Klíčové podle něj bylo změnit nastavení hlavy. „Dokud věříš, že na to nemáš, tak na to skutečně nemáš. Ve chvíli, kdy si dovolíš věřit, že tam patříš, najednou se to začne dít.“
Úraz, který málem ukončil jeho kariéru, dnes bere jako tvrdou, ale důležitou lekci. Přiznává, že dlouho jel „na hraně“, neuměl odpočívat a ignoroval signály těla. „Ty signály tam jsou, jen je nechceš vnímat. A když je dlouho přehlížíš, přijde něco, co tě zastaví úplně. Doktoři mi říkali, ať jsem rád, že jsem to vůbec přežil a že na cyklistiku můžu zapomenout.“ Jenže jeho první myšlenka v nemocnici byla: Kde je kolo? Jakmile ho pustili domů, sedl na trenažér a začal šlapat. Za tři měsíce už stál na startu mistrovství republiky v Brně. „To nejsem žádný superhrdina, ale tělo má obrovské možnosti. Často jsme to my sami, kdo si je blokuje v hlavě.“
Dnes ho naplňuje nejen rodina – má dvě malé dcery, se kterými rád sdílí sportovní zážitky – ale i práce s další generací cyklistů. Společně s Robinem Wagnerem založil Akademii dráhové cyklistiky, kde se věnuje amatérům i talentům, které vede k systematickému tréninku. Zároveň se posunul do vrcholového managementu mimo sport. „Je to takový jiný druh vrcholového sportu – opět podávám výkony, mám za sebou tým, lidi, kteří mě hodnotí. Ta dynamika je hodně podobná,“ popisuje.
A jak by nalákal děti a rodiče na Festival Life!? „Je to skvělá šance úplně nezávazně si vyzkoušet spoustu sportů jen tak pro radost. Děti i rodiče zjistí, co je baví, jestli mají na něco talent. A když je to chytne, můžou se rovnou zapsat do klubu, pořadatelé je nasměrují. Stačí přijít, udělat první krok – nebo první šlápnutí do pedálu."