Zamilovaná až po uši! Veronika Žilková: Nový přítel mě přivedl ke karavaningu. Vánoce strávím v obytném autě!

Veroniko, co vás přivedlo ke karavanům?

Upřímně? Láska. Mám půl roku nového přítele a netušila jsem, že se ve svých 64 letech stanu karavanistkou. (směje se) Přivedl mě do úplně jiného světa – plného svobody, přírody a dobrodružství.

Takže jste karavan vyzkoušela poprvé až letos?

Ano, letos v létě. A byla to láska na první pohled! Nikdy bych nevěřila, že mě tak nadchne život „na čtyřech kolech“. Dřív jsem si říkala, že to s dětmi musí být šílené, ale moje dcera Agáta mě přesvědčila o opaku – celé léto jezdila s třemi dětmi, od dvou do čtrnácti let, a zvládla to skvěle. Tak jsem si řekla: proč bych to taky nezkusila?

A chystáte se vyrazit znovu?

Rozhodně! Dokonce na Vánoce! S přítelem jsme oba lyžaři, takže hledám obytné auto, kde se dají sušit boty. (směje se) Chci si půjčit karavan a užít si svátky na horách. Mimochodem, v karavanu je teplo i v zimě, takže opravdu se není čeho bát.

Nebála jste se života v kempu?

Upřímně, trochu ano. Já jsem celý život mezi lidmi, ale vlastně jsem spíš plachá. V kempu jsem čekala chaos – a místo toho jsem našla klid a úžasnou komunitu lidí. Každý si hledí svého, ale když potřebujete pomoc, někdo se hned objeví. Ráno si uvaříte kafe, pozdravíte sousedy a máte pocit, že svět je v pořádku.

Jak jste se dostala k firmě Karavany Humpolec, za kterou jste sem přijela?

Oni mě sami oslovili! (usmívá se) Na sociálních sítích viděli moje fotky z léta, jak zametám před karavanem nebo tahám nádobí, a napsali mi, jestli bych nepřijela na veletrh. Dokonce mi nabídli zapůjčení karavanu, takže na Vánoce pojedeme právě s jejich autem.

Máte za sebou kariéru plnou cestování, ale spíš pracovního. Je tohle jiný druh „kočovného života“?

Přesně! Já žiju na cestách celý život – divadla, hotely, benzínky… Jenže tohle je úplně jiný kočovný život. Nejedete za povinností, ale za zážitky. A to je nádherné. Najednou máte čas se zastavit, rozhlédnout a říct si: „Tady je krásně.“

A co na to říká váš partner?

On je úplně nadšený! Je mu 72 a karavaning miluje celá jeho rodina. Pořád říká: „Podívej, jak je to malinkaté, jak se to dá otočit!“ A já se směju, protože přesně v tom je to kouzlo. On mě naučil, že i po šedesátce může přijít nový začátek.

Takže nový vztah vám dal i nový životní styl?

Ano, přesně tak. 64 a 72 rozhodně není konečná! Pro nás je to začátek. (směje se) Myslím, že by se lidé našeho věku neměli bát – dá se to půjčit, vyzkoušet, projet republiku. A vůbec, já říkám: na konci života by měl člověk poznat zemi, než ji definitivně opustí.

A co vaše herecké plány?

V prosinci mám premiéru hry, kterou režíruje Radek Baláš, Brňák. Hrají se mnou Tomáš Matonoha a Mirek Etzler, taky Brňáci. A na konci roku dotáčíme seriál Bratři a sestry s režisérem Radkem Bajgarem – také z Brna. Takže jsem teď úplně „brněnská“. (směje se)

Na pódiu záříte, v soukromí taky. Dá se říct, že jste teď šťastná?

Ano. Štěstí není cíl – štěstí je cesta. A ta moje teď vede na čtyřech kolech.

• Předchozí aktualita
• Další aktualita