Veronika Žilková a Miroslav Dopita: Na cestě s jazykem na vestě aneb dobrodružství nemá věkovou hranici

8. listopadu 2026 / 14:31

Ještě před rokem tvrdila, že cestování nemá ráda a v karavanu nikdy nespala. Dnes má za sebou výpravy po Evropě i zasněženého silvestra v Krkonoších. Herečka Veronika Žilková se na veletrh Caravaning Brno vrátila podruhé, tentokrát jako jedna z protagonistek besedy Na cestě s jazykem na vestě. Společně s Miroslavem Dopitou v pavilonu P vyprávěli o svých zkušenostech z cest, rodinných dobrodružstvích i o tom, proč se vyplatí zkoušet nové věci bez ohledu na věk.

Pro Veroniku Žilkovou se loňská návštěva Caravaningu Brno stala nečekaným začátkem nové životní kapitoly. Právě zde si tehdy společně s partnerem Ivanem Hubačem vypůjčili obytný vůz, se kterým následně procestovali část Evropy. A přestože se dříve cestování spíše vyhýbala, dnes o něm mluví s nadšením. „Já jsem nikdy moc necestovala, neměla jsem cestování ráda a v karavanu jsem předtím ani nebyla. Za ten rok od loňského Caravaningu jsem ale projela kus Evropy, a dokonce v něm strávila silvestra,“ vyprávěla herečka. Právě silvestrovský pobyt ve Špindlerově Mlýně patřil k jejím nejvýraznějším zážitkům. Romantický pobyt ve dvou se totiž změnil v pořádné zimní dobrodružství. „Zapadali jsme sněhem, bylo ho až po okýnka, takže jsme celý Nový rok odhazovali auto. Bylo to úžasné,“ vzpomínala se smíchem.

Hlavním poselstvím jejího vystoupení však nebyly samotné cestovatelské historky. Veronika Žilková chtěla především povzbudit své vrstevníky, kteří mají pocit, že na podobná dobrodružství už je pozdě. Sama začala s karavaningem ve 64 letech a dnes, o rok později, je přesvědčená, že právě nové zážitky pomáhají člověku zůstat aktivní. „Nejsem tady proto, abych přednášela, ale abych inspirovala své vrstevníky. Je potřeba dávat mozku neustále nové výzvy, jinak člověk zestárne. Karavaning je podle mě recept na dlouhověkost a mládí,“ prohlásila s nadsázkou. Své cestovatelské zkušenosti zachycuje také v neoficiálním cestopisu Na cestě s jazykem na vestě, který původně vznikal především pro rodinu. Právě z něj vycházela i společná beseda na brněnském výstavišti.

Miroslav Dopita přinesl do diskuse trochu jiný pohled – cestování obytným automobilem s početnou rodinou. Společně s manželkou Agátou a třemi dětmi vyrazili na čtrnáctidenní cestu přes rakouské Alpy do Itálie. Navštívili oblast kolem Rimini, pokračovali k Pise a přes Toskánsko se vrátili do České republiky. „Bylo to nádherných čtrnáct dní. Opravdu nás to jako rodinu stmelilo, protože pět lidí v jednom obytném autě je pořádná výzva. Ale zažili jsme spoustu dobrodružství, navštívili krásná místa a děti to milovaly,“ popsal Miroslav Dopita.

Zkušenosti s obytnými vozy měl už před touto výpravou. Rodina vlastní menší obytný automobil, který využívá především na víkendové výlety, rybaření se synem Kryšpínem nebo kratší pobyty v přírodě. Dvoutýdenní cesta s celou rodinou však přinesla úplně jiné nároky. Dopita otevřeně přiznal, že cestování s malými dětmi rozhodně není jen odpočinkem. „Kdo vyjede s třemi dětmi na čtrnáct dní karavanem a myslí si, že všechno proběhne hladce, tak se plete. Moje dovolená spočívala hlavně v servisu toalety, doplňování vody, sprchování a úklidu,“ pobavil publikum.

Právě v náročnějších chvílích se ale podle něj ukazuje největší kouzlo karavaningu. Rodina je neustále pohromadě, musí spolupracovat a dokáže pružně měnit plány. „Všechna ta náročnost se vykompenzuje tím, kolik míst navštívíte. Kdykoliv můžete nastartovat a jet dál. A pro děti je to obrovské dobrodružství,“ dodal.

Beseda Na cestě s jazykem na vestě ukázala dvě odlišné podoby cestování obytným vozem – objevování nových možností v pozdějším věku i rodinné výpravy plné radostí a každodenních starostí. Oba příběhy ale spojovala stejná myšlenka: nejcennější zážitky často přicházejí ve chvíli, kdy člověk vystoupí ze své komfortní zóny a vydá se na cestu.