Přemek Forejt: „Vaření mě baví v každé podobě. Hlavně, když má duši.“

Na vaření v karavanu vzpomíná s úsměvem, tehdy byl ještě hodně mladinký. „Byli jsme s rodinou v Chorvatsku. Chytali jsme kraby a z nich jsme udělali polévku, takovou bujabézu. A protože tam bylo spousta mořských ježků, posbírali jsme je a ochutnali jejich kaviár. Bylo to vlastně takové ‘nevaření’ – ale s atmosférou a chutí, na kterou nezapomenu.“

Na otázku, co by mu při vaření v karavanu dělalo největší problém, odpovídá bez váhání: „Prostor. V malém prostoru člověk nemůže vymýšlet žádné složitosti. V takových chvílích mám nejradši grilování – všechno si nachystat a pak si to v klidu užít.“

Doma Forejt často vaří i pro rodinu. „Naposledy jsem dělal kimchi polévku. Mám rád, když se v kuchyni pořád něco děje.“ S úsměvem dodává, že u něj doma nikdo není vybíravý. „Děti mají svoje chutě, ale většinou snědí všechno, co uvařím. Snídaně jsou spíš jejich záležitost, já si s přítelkyní radši dám kávu na terase. Ale snažíme se, aby obědy nebo večeře byly společné.“

Překvapivě přiznává, že sám je jako strávník velmi nenáročný. „Miluju jakékoli jídlo. Nejsem vybíravý, jen vnitřnosti si dám jen tehdy, když vím, že kuchař ví, co dělá. Jinak mám rád pestrost – nikdy si neobjednávám pořád to samé. Jeden den si dám českou klasiku, druhý den asijskou kuchyni, a občas i fine dining, který člověka přinutí přemýšlet. Baví mě, že svět chutí je tak pestrý.“

Zážitky z cest ho inspirují. „Anglie jako taková kulinářsky moc nezáří, ale Londýn je jiný svět – setkávají se tam všechny kultury, a to je skvělé. Dlouho jsem tam nebyl, ale rád bych se vrátil.“

Inspiraci hledá i u ostatních kuchařů. „Na Instagramu sleduju spoustu českých i zahraničních kolegů. Myslím, že by bylo zvláštní, kdybych to nedělal. Líbí se mi jejich nápady a přístupy – právě to, že každý dělá věci trochu jinak, mě baví.“

Vedle restaurace ho naplňuje i vzdělávání. „Mám online kurzy vaření a věřím, že se při nich opravdu dá naučit vařit. Nejsou to jen video recepty – vysvětluju, proč se věci dělají tak, jak se dělají. Když lidé postupují stejně jako já, výsledek se povede.“

A kdyby měl vařit jen z pěti surovin? „Cibule, česnek, vývar, brambory a máslo. To jsou základy, bez kterých se neobejdu. Dá se z nich udělat všechno.“

Na otázku, jestli má nějaké jídlo, které by považoval za své podpisové, odpovídá spíš filozoficky: „Není to o jednom jídle. Je to o přemýšlení, o rukopisu, který v Entrée máme. Nejde jen o jídlo samotné, ale o myšlenku, o to, jak ho podáváme. Každé jídlo by mělo mít příběh.“

Natáčení upoutávky na veletrh Caravaning Brno probíhalo podle Přemka Forejta přesně tak, jak má – svižně a s nadhledem. „Bylo to super. Mám rád, když to odsýpá a není zbytečných prodlev. Přišli jsme, natočili a bylo hotovo. Tak to má být,“ směje se známý šéfkuchař.

Při natáčení si opět vyměnil pár přátelských špiček se Zdeňkem Pohlreichem, se kterým ho pojí dlouholeté kolegiální kamarádství. „Zdeňka mám hrozně rád. Máme mezi sebou takovou zdravou kuchařskou rivalitu a humor, který k tomu prostě patří. V kuchyni se věci nesmí brát osobně – a my si v tomhle rozumíme na sto procent.“

Forejt přiznává, že i po letech v gastronomii zůstává stejný, jaký byl. „Doufám, že jsem pořád ten samý člověk. Dělám věci stejně jako dřív, bavím se životem a vařením. Možná jsem o něco dospělejší, ale jinak se snažím mít pořád stejný zápal.“

Na brněnský veletrh Caravaning se těší, i když s úsměvem říká, že v karavanu moc často nevaří. „Upřímně vůbec nevím, o čem tam budu hovořit,“ směje se. „Ale mám rád cestování i život v přírodě. Dovolené často řešíme s dětmi v autokempu, máme stan, vaříme venku. Je to dobrodružství, které si opravdu užívám.“ Účast na veletrhu jako příležitost poznat něco nového. „Těším se, že se tam potkám s lidmi, kteří karavaningem opravdu žijí. Možná se i já něco přiučím – třeba jak vařit ještě chytřeji na cestách,“ dodává s úsměvem. „Karavaning má totiž své nepopsatelné kouzlo.“

Na závěr se usměje: „Vaření mě prostě baví. Ať už v restauraci, doma s rodinou, nebo v karavanu. Hlavně když má duši.“

• Další aktualita