Ollie: Pokojíček máme všude, kam přijedeme

Na Caravaning Brno jsi nepřijela sama. Kdo s tebou dorazil a co tě sem přivedlo?

Jsem tady s manželem a s malým synem, kterému budou skoro dva roky. Užíváme si to tady, protože potřebuji koupit spoustu doplňků. Chci cestovat, chci jezdit, ale hodně mi toho ještě chybí.

Jaké vybavení se ti na cestách osvědčilo a co ještě sháníš?

Úžasný je třeba kanystr s takovou malou sprchou, která má vlastní baterii. Dítě s ní osprchujete kdekoliv, což je skvělé. My na to malého zvykáme. Prostě ho svléknu a osprchuji – studená, nestudená, malý křičí, ale vydrží to. Naši to dělali úplně stejně, protože jsme takhle jezdili kempovat odmalička.

Teď potřebuji sehnat třeba pořadače na zadní okna do Fordu Custom. Koupila jsem si Custom a potřebuji v něm mít kam dát spodní prádlo nebo hračky pro malého. A další věc je chemická toaleta.

Ta je na cestách důležitá. Co dalšího potřebujete, abyste byli soběstační?

Určitě fotovoltaiku k EcoFlow, protože mám velkou baterii a potřebuji ji dobíjet. Mám v plánu vybavit celé auto elektřinou, aby bylo soběstačné.

Dřív jste jezdili velkým obytným vozem. Proč jste ho vyměnili za malou dodávku?

Měli jsme obrovský obytný vůz, skoro jako autobus. Bylo to příjemné a komfortní, jenomže kamkoliv jsme přijeli, byli jsme středem pozornosti. Největší, nejdražší, nejkrásnější – a to mě nebavilo. Říkala jsem: „Já chci mít také trochu soukromí, chci mít klid.“ Každý k nám chodil a chtěl vidět, co je uvnitř.

Takže jsme ho prodali a teď začínáme jezdit s malým Fordem Custom. Je to malá dodávka a chceme, aby byla soběstačná: elektřina, dostatek vody a chemická toaleta, ta tam musí být, to je jasné. Máme vnitřní vestavbu na vaření a spaní, nezávislé topení a nahoře ještě stan. Já s malým spím nahoře, protože miluje lezení po těch schodech.

Jak syn tohle dobrodružství prožívá? Jaká jsou vaše rána a noci?

Jsou kouzelná. My nepotřebujeme pokojíček. Máme ho vlastně všude, kamkoliv přijedeme. Dítě se hrou učí poznávat život. Sbíráme šišky, díváme se na lístečky, dáme na zem deku a hrajeme si spolu. Je krásné, jak se přirozeně rozvíjí.

Malý miluje kempování a už pozná, že odjíždíme. Jezdíme i k Máchovu jezeru do dětského kempu. Opravdu existují dětské kempy a je to tam skvělé. Nemusím mít strach, že mi ho něco přejede nebo nějaké zvíře sežere, a zároveň zažije tu syrovost kempování. Máme stan na autě, sami si vaříme, všechno si děláme, ale využíváme i zázemí kempu pro děti. Má to svůj režim: kemp se zavře a jde se spát.

Kdo u vás nejčastěji sedá za volant?

Hlavní řidič je můj manžel. I já si tedy trochu zařídím, ale většinou řídí on.

Kam se chystáte příště? Láká vás i delší cesta za hranice?

Teď plánujeme velkou cestu. S malým už jsme v zahraničí byli, ale takhle dlouhou cestu pojedeme poprvé. Chystáme se do Španělska na měsíc až dva, přes Vánoce.

Na veletrhu máš i besedu. O čem si s návštěvníky povídáš?

O ženském pohledu na kempování. Už to není jenom doména mužů, čím dál více do toho vstupují i ženy. Potkávám ženy, které kempují samy, jezdí se psy a mají upravené dodávky, které si samy přestavěly. Je to neuvěřitelné a děje se to po celém světě.

Jdou podle tebe ženy při kempování za hranice pohodlí snáz než muži?

Je to člověk od člověka. Já nejsem feministka nebo tak. Když máte rádi kempování, uděláte pro něj všechno, ať jste muž, nebo žena. Já se také třeba týden nekoupu, jen si umyji vlasy. Mám kudrnaté vlasy a s tím je problém – trochu zamží a hned se mi zkroutí jako pudlovi.

Za hranice pohodlí jde každý, kdo to má rád. A když to rádi nemáte, nejedete kempovat a jdete do hotelu.

Co bys vzkázala ženám, které se na první cestu teprve odhodlávají a mají obavy?

Určitě se vůbec nebojte. Je hodně lidí, kteří vám pomohou, a hodně žen, které cestují a rády se podělí o zkušenosti. Na cestách nejste nikdy samy, protože potkáte spoustu dalších lidí, kteří také kempují a cestují, a vždycky vám někdo pomůže.

Já bych se toho nebála a šla bych do toho. Začala bych něčím menším a nedávala si hned napoprvé obrovský cíl. Něco menšího a postupně přidávat, přidávat… A pak třeba zjistíte, že i dva měsíce jsou málo.

Takže v komunitě kempařů a karavanistů člověk najde oporu?

Já si myslím, že ano. Jsem i motorkářka, takže mám také motorkářskou komunitu. A ještě chodíme po horách, věnujeme se pěší turistice. Všude, kde se něčemu věnujete, jsou skvělí lidé. Samozřejmě záleží, na koho narazíte – někdy je to hlupák, někdy ne. Ale ženy se toho vůbec nemusejí bát. Je úplně jedno, jestli jste žena, nebo muž. Vždycky se to dá udělat.

A jak na tebe působí atmosféra tady na veletrhu v Brně?

Já to tady miluji. Přijela jsem kvůli vám všem, kvůli fanouškům, lidem a novinkám. A hlavně kvůli vám, kteří vytváříte zázemí, celému tomu týmu. Vím, že to není jednoduché, že je to složité. Dáváte do toho srdce a díky vám to celé žije.

• Předchozí aktualita
• Další aktualita