Jana Štěrbová: „Ještě se mi nestalo, že by oslovený autor odmítl přijet“

Jak hodnotíte účast na letošním ročníku?

Letošní účast je opět vyšší, a to jak počtem galerií, tak co do počtu jednotlivých autorek a účastnic soutěží. Pohybujeme se mezi 700 a 800 quilty, což nás řadí mezi největší textilní výstavy a na třetí až čtvrté místo v Evropě.

To je účast z pohledu kvantity. Když se zaměříme na kvalitu, jaká je letošní účast věhlasných zahraničních jmen a galerií?

Vždycky tady máme průřezové celosvětové galerie. Dvě jsou tu i letos, jde o soutěž francouzské výstavy EPM a celosvětové sdružení art quiltařek SAQA, kde najdete výběrové kolekce autorek ze zemí napříč celým světem. Pak tady máme národní kolekce, třeba z Rakouska je tu průřezový výběr od základních až po umělecké quilty. Nikdy na výstavě nechybí ani individuální autorky, které osobně vybírám a vím o nich, že jsou schopné nabídnout návštěvníkům ucelenou galerii, které je zaujme. Plus zvu ty, které umí nabídnout něco navíc. Dneska už nestačí mít pouze řady quiltů, takže se snažíme zvát autorky, které nabídnou přesah quiltů třeba do oděvní tvorby, bižuterie, textilní instalace, plstění. Jde nám o představení textilní techniky v celé její šíři. Je tu třeba i technika ekoprintu, kdy se na látku otiskují různé zdroje z přírody. Máme tu i francouzskou malířku, která své obrazy květin na látkách zpevňuje podložením a prošitím, takže mají charakter quiltu. A v rámci současného trendu upcyklace vystavují dvě české autorky, které inspirují návštěvníky, jak upcyklovat třeba košili a další věci nebo zbytky, které mají doma. Čili jak dát druhý život textilu, což je dnes velký trend.

Jak vlastně vzniká koncept výstavy?

Letos je to už 16. ročník a máme přehled, co jsme za ty roky ukázali publiku. Sama jsem autor a sleduji trendy, kudy se quilting v současné době ubírá. Podle toho, jak jsou některé věci moderní, vyhledávám autory buď ze zahraničních výstav, nebo naopak některé oslovuji premiérově a po nás si je přebírají zahraniční výstavy. Snažíme se, aby tady byl mix toho, co očekávají návštěvníci. Jsou tu naprosté klasiky, protože velká část návštěvníků jsou dámy, které šijí klasický patchwork a kupují zde látky a šicí stroje. Pro ně je důležité, aby viděly top vzory, dokonalé klasické kusy. Pak je tu velká skupina návštěvnic, které se chtějí posunout dále a šijí tzv. moderní patchwork, moderní quilt. Pro ty galerie slouží jako zdroj inspirace. Třetí skupinou jsou tzv. art quilty čili designové, galerijní, často i abstraktní obrazy. Ty slouží pro mnoho návštěvníků pouze jako zdroj potěšení, jako když procházejí obrazovou galerií. Ukazuje jim to, co všechno je možné a kam až sahají možnosti textilu jako úžasného materiálu.

Jak zahraniční tvůrci slyší na pozvání do Brna?

Teď už velmi dobře. Když jsme výstavu přenášeli z Prahy do Brna, ne každý byl ochoten cestovat ze západní Evropy ještě o 200 kilometrů dál. Ale výstava zahájila v relativně vysoké kvalitě a tato pověst napomohla rostoucí ochotě přijet. Nyní už máme pořadník na vystavování, takže si mohu vybírat, koho pozveme. V současné době nabízíme pro galerie rok 2026. Pokud třeba někdo vypadne, určitě mám koho pozvat, ale pokud jde o profilové výstavy autorů nebo jejich skupin, ty se vždycky připravují dlouho dopředu.

 
Máte nějakého vysněného autora, kterého byste do Brna ráda přivedla?

Bylo by jich několik, ale ti největší už byli na PPM a je spíš otázkou jejich stáří a zdravotního stavu, jestli budou schopni přijet znovu. Mohu říci, že se mi ještě nestalo, že bych někoho oslovila s tím, že ho chci představit na této výstavě, a on by odmítl. Jako největší výstava ve střední a východní Evropě nemáme konkurenci a máme i velmi dobrou pověst. Přenesením do Brna jsme také získali nové publikum, přijíždí víc návštěvníků z Rakouska, Polska, Maďarska i hodně Slováků. Pro autory, kteří už vystavovali všude po západní Evropě, je posun do střední Evropy velmi zajímavý.

Kam myslíte, že se BPM může ještě dál posouvat? Kde byste výstavu ráda viděla za pár let?

Byla bych velmi ráda, kdyby se Brnu podařilo to, na co jsme už v Praze neměli sílu – posunout výstavu ještě dál ve smyslu kreativních prací a kreativy obecně. Tak aby šití bylo jen jednou z disciplín a byla tu i spousta navazujících věcí. Vždyť téměř každá z nás, která šije, také plete, háčkuje, paličkuje, dělá šperky, tašky a tak dále. Jakmile je někdo kreativní, hledá i různé interdisciplinární možnosti. Tímto směrem jde mnoho evropských výstav, které chtějí komplexněji zaujmout ženské publikum. A Brno má dostatek prostoru, jak výstavu rozšířit o další segmenty.

Myslíte si, že máme v porovnání s jinými národy blíž k textilní tvorbě? Zůstalo nám tady něco z doby před rokem 1989, kdy nás omezená nabídka v obchodech nutila více vyrábět doma?

Zůstalo nám tady úžasné podhoubí dam, které jsou zvyklé šít, tvořit a mají doma šicí stroje. V mnoha zahraničních rozhovorech jsem musela vysvětlovat, kde se vzal fenomén českého quiltu. Proč jsme najednou, když jsme se v roce 2005 rozhodli založit výstavu, rázem měli české kolekce. Vždycky odpovídám, že málokdo měl takový start jako my. Skoro v každé domácnosti byl dříve šicí stroj a někdo uměl šít, plést a háčkovat. Po Sametové revoluci najednou bylo na trhu úplně všechno a všichni si to nejdřív kupovali, ale po pár letech se objevila potřeba něčeho individuálního. Zjistilo se, že plné obchody také nejsou řešením. Ve chvíli, kdy došlo k tomuto zlomu a my jsme přišli s patchworkem a quiltingem, jsem rázem měla obrovské zázemí v mnoha ženách se šicím strojem, což ne v každé zemi bylo. České kolekce, které jsem jako kurátorka vyvážela na zahraniční výstavy, byly srovnatelné s kolekcemi ze zemí, kde quilt funguje skoro sto let. A v západních státech nechápali, jak jsme to během pěti let od boomu na přelomu století dokázali.

 
Mladé generace na toto dědictví navazují?

Když mladé ženy zůstanou doma s dítětem a chtějí si něco vytvořit, většinou zkoušejí dětské deky nebo textilní knížky, a tím se k oboru přitáhnou. Postupně se jim daří přes drobné věci dostat k velkým quiltům. Byla bych ráda, kdyby byl na BPM kladen větší důraz třeba na mateřská centra a obecně kreativitu mladých dívek, které se nám pak vrací jako zákaznice.

Navazuje česká textilní tvorba i na dlouhou tradici zdejší textilní a oděvní výroby?

Hodně těchto podniků už skončilo, ale tradice tady pořád je. Ale hlavně se dámám vrací radost z individuální tvorby, kterou mají, když si ušijí něco, co nikdo jiný nemá. Třeba tady na výstavě spoustu patchworkářek a quiltařek poznáte podle vlastnoručně vyrobených tašek. Ta vrstva, která šije nástěnné obrazy a vystavuje je v galeriích, není tak široká, ale základní podhoubí velmi šikovných, rukodělně zručných dam tady na výstavě najdete. Věřím, že díky tomu tato výstava nemůže zaniknout, protože to je koníček, který jim umožňuje kvalitní prožití volného času. A v neposlední řadě i arteterapii, která pomáhá u spousty nemocí včetně těžkých diagnóz.