Přejdi na obsah | Přejdi na menu | Přejdi na vyhledávání

MINERÁLY BRNO
25.-26.5. 2019

Mezinárodní prodejní výstava minerálů, fosilií, šperků a přírodnin

SYNTETICKÉ A BARVENÉ KAMENY 1. část

Dobarvené kameny

Barvené acháty a achátové plátky

Na mineralogickém trhu se dobarvené acháty, karneoly nebo chalcedony objevují již dlouhé desítky let. Tradice v barvení achátů pochází již z 19. století z německého Idar-Obersteinu a acháty barvili již staří Římané. Např. přírodní onyx a karneol je již dnes na trhu poměrně vzácný a převážná většina suroviny i již broušených kamenů je barevně zušlechtěna.

Odstíny barvených achátů (zejména brazilských) lze od těch přírodních snadno odlišit – mají výraznou barvu – nejčastěji inkoustově modrá, chromová zeleň, ostrá růžová, výrazně fialová - takové odstíny se u přírodních achátů nevyskytují. Zato přibarvené nebo zcela zabarvené onyxy a především karneoly se mnohdy od těch přírodních odlišují jednoduchými metodami jen velmi nesnadno. U dobarvených mandlí achátů nebo i silnějších plátků se dobarvení dá snadno poznat zjevným zabarvením i původního povrchu mandle. Takto dobarvené chalcedony a acháty mineralogické burzy ve svých prostorech respektují, jde o povolené exponáty. Souvisí to také s poznatkem, že takové kameny i při dlouhodobém nošení barvivo neuvolňují a nehrozí tím např. poškození oděvů.

 

barvené achátové plátky

 

barvené achátové plátky v porovnání s přírodními acháty 

 

Další barvené a jinak upravované minerály

Výrazně fialově, růžově nebo zeleně dobarvené bývají také často marocké minerály. Zdejší křemenné a chalcedonové geody, přírodně málo barevně výrazné, místní obchodníci pro turisty zatraktivňují dodatečným zbarvením podobným fialovým, zeleným nebo růžovým fixům. Podobně se dobarvují i zdejší čiré nebo našedle kalné geody s celestiny. Povrch těchto geod bývá obvykle ušpiněn procesem dobarvení a takové geody se poté snadno odliší od těch přírodních. V některých případech jsou geody nastříkány zlatavým třpytivým práškem. Jde o povolený exponát, je-li tato jeho úprava označena.

 barvené křemenné geody 

 

barvené křemenné geody

Další metodou úpravy kamenů je ozáření v radioaktivních reaktorech. Takto upravených kamenů je na trhu velké množství, především mezi cennějšími drahými kameny, a jednoduchými metodami nelze takové ukázky (zejména fazetové brusy) často vůbec odlišit. Patří sem např. barevně upravené modré topazy, mnohé výrazné citríny, řada modrých zirkonů apod. Jde o běžně používanou povolenou metodu zpracování.

 

syntetický kubický zirkon

 

syntetický zirkon


Velmi rozšířeným způsobem úpravy nějakého minerálu je také zahřátí na určitou teplotu, po jejímž dosažení původní kámen změní svou barvu. Nejběžnější je přeměna ametystu na citrín. Jde o tzv. přepálené citríny a jejich barva je vždy oranžovější než u přírodních citrínů. Zahřívají se také slabě zabarvené nebo dokonce šedavé zoisity z Tanzánie, po jejichž zahřátí se ze suroviny stává krásně fialkově modrá tanzanitová surovina. Rovněž teplotní úprava by měla být u nabízených minerálů uvedena, aby nebyl zákazník maten. 

 přepálený citrín - vzniká zahřátím ametystu

 

Další snahou při barvení kamenů je docílit u jinak běžně dostupných kamenů dosud neznámého zabarvení nebo jiného, mnohem atraktivnějšího, než je zbarvení originální suroviny. Jedná se např. o zušlechtění bledších surovin tyrkysu nebo zabarvení hůře barevných jadeitů, zejména do oblíbených zelených tónů.

Především v oblasti léčitelství se od 90. let minulého století začaly rozšiřovat zejména na americkém trhu křemenné krystaly a drúzy pokryté v reaktoru radioaktivními izotopy zlata. Povrch těchto krystalů má namodralý nádech s výraznou barvoměnou (iridescencí). Takto upravené krystaly dostaly název aqua aura. Na českém trhu se objevují jen sporadicky. Již méně se objevují vzorky tzv. titania. Jde o křemenné drůzy, které jsou na povrchu pokryty tenkou vrstvou titanu.

 aqua aura 

 

titanium - křemenné drúzy pokryté vrstvou titanu

 

Syntetické kameny a skleněné imitace

Skleněné imitace se začaly využívat již v dobách zdokonalení technologií výroby olovnatého skla. Syntetické kameny našly větší uplatnění na trhu až se začátkem 20. století. Nejprve šlo o syntetické rubíny, v pozdějších letech se množství synteticky vyráběných kamenů zvyšovalo. V současné době známe celou řadu syntetických kamenů, které mají za úkol nahradit díky adekvátnímu zbarvení kameny jinak mnohem dražší – např. pro použití do cenově dostupných šperků. Jde o safíry, spinely, alexandrity, různě zbarvené křemenné suroviny, smaragdy, moissanity, diamanty a jiné druhy syntetických kamenů. Ne vždy jde o totožné kameny i po chemické stránce. Např. syntetické safíry se používají buď jako chemicky totožné korundy, ale častěji spíše jako safírově zbarvené spinely. U akvamarínů jde téměř stoprocentně o totožně zbarvené spinely. Syntetické kameny jsou rovněž povolenými exponáty, jsou-li takto označeny.

Důvodem vzniku syntetických drahých kamenů jako diamantů, safírů a spinelů byl hlavně nedostatek přírodní suroviny pro šperkařské využití, později pro využití v průmyslu, např. pro laserovou techniku, syntetické safíry jako sklíčka do mobilů atd.

V posledních deseti letech se začala ve skupině náhrad za drahé kameny velmi rozšiřovat skleněná produkce firmy Swarovski ze Švýcarska (původem z Jablonce nad Nisou). Dnes má firma své barevné portfolio již tak dokonalé, že stěží najdeme nějaký broušený drahý kámen, jehož odstín nevyráběla. Tzv. krystaly Swarovski mají široké uplatnění především v levné bižuterii, byly ale také již mnohokrát zneužity za pravé kameny, právě pro své velmi věrné zabarvení.

Mezi časté skleněné imitace přírodních kamenů patřily vždy skleněné náhrady za růžové a červené mořské korály. Surovina i broušené kameny (kabošony) jsou od přírodních snadno odlišitelné. U skleněných kamenů chybí typická zonálnost („přírustkové zóny“), jinak viditelná často pouhým okem. Podstatným rozdílem je i vyšší tvrdost skleněných kamenů než přírodního korálu.

 korál - náhrada, sklo

 

Specifickým a dlouhodobě se na mineralogickém trhu objevujícím umělým kamenem je syntetický (skleněný) aventurín, také zvaný aventurínové sklo. Jeho nejběžnější barva je skořicově červenohnědá s výrazným třpytem - díky množství uzavřených měděných zrníček. Přírodní ekvivalent, nazývaný červený či skořicový aventurín existuje, ale nebývá zdaleka tak efektní a vyskytuje se jen sporadicky. V křemenné matrix jsou u přírodního kamene uzavřeny šupinky červeně zbarvené, zvětralé slídy muskovitu. Jiné barvy skleněného aventurínu, které se na trhu objevují však mnohem méně než skořicová varieta, jsou černomodré a sytě tmavozelené aventuríny.

 

syntetický červený (zlatý) aventurín

 

syntetický černý aventurín

 

Od 90. let minulého století se na mineralogický a šperkařský trh začal postupně dostávat syntetický ulexit (optické sklo). Nejprve se tento materiál dostával na trh ze zemí bývalého SSSR, později hlavně z Číny. Jde o skleněný materiál obsahující paralelně uspořádané šestiboké kanálky optických vláken, které dokonale a nezkresleně převádějí skrze vlákninu světlo. Pokud je tento materiál broušen do kabošonů nebo jiných zaoblených tvarů, vytváří vláknina na povrchu dokonalou imitaci efektu kočičího oka (kámen vypadá např. jako tygří oko). Syntetický ulexit se dnes vyrábí v mnoha různých odstínech (zlatavé, modré, žluté, oranžové, červené, růžové, zelené) včetně běžné šedé a bílé barvy. Zvláště šedé variety bývají bohužel občas prodávány (falšovány)  za přírodní křemenná kočičí oka. Produkce je dnes velice široká od tromlovaných kamenů, drobných brusů, kuliček pro náhrdelníky, přes zvířátka, dózy a jinou drobnou galanterii. 

 syntetický ulexit - optické sklo 

 Text: RNDr. Luděk Kráčmar, r. 2014

Datum: 25.2.2015 12:38:00

Vyhledat můj veletrh

Areál výstaviště