Rozhovor s doc. ak.mal. Josefem Ťapťuchem před nadcházejícím srpnovým veletrhem STYL.

Josef Ťapťuch je vedoucím ateliéru designu Módní tvorby na pražské VŠUP a profesorem designu a marketingu L’École Superieure des Arts Decoratifs v Paříži. Je známý spoluprací s módními domy (mimo jiné Jean Patou, Paco Rabane, Helena Rubinstein a další). Má vlastní oděvní značku, vytváří módní kolekce bižuterie, ale navrhuje také kolekce pret-a-porter pro oděvní průmysl. Je uznávaným odborníkem na oděvní design a pravidelně přednáší na módních veletrzích STYL a KABO. Na letošních srpnových veletrzích STYL a KABO 2011 povede seminář na téma Design a konfekce II. – Cesta k produktu.

Na srpnových mezinárodních veletrzích módy STYL a KABO se bude opět mluvit o konfekci a originálním designu oděvů. Vy povedete dokonce odborný seminář na téma „Design a konfekce II. – cesta produktu“. Dá se tedy říci, že výrobci se snaží o lepší design, nebo se spíše drží zpět?
Jeden z důvodů, proč tento veletrh zve odborníky na módní design k vedení seminářů, je právě ten smutný fakt, že u nás slovo „design“ je stále na černé listině českých výrobců. Buď smyslu tohoto slova plně nerozumí, nebo jsou přesvědčení o tom, že nejlépe se prodává levné a banální zboží.

Jaké jsou v současné době designové trendy?
Velký trend je návrat ke kvalitnímu, propracovanému a řemeslně dokonale odvedenému výrobku, pokud možno s použitím všech tradičních přírodních materiálů. Je v tom trochu nostalgie, ale hlavně je to reakce na masové, neosobní, rychlé zboží na jednu sezonu – na konfekci, kterou kupujeme impulsivně očima, a vůbec nás nezajímá kdo, kde a jak kvalitně ji vyrobil.

Vaše přednáška naváže na přehlídku nové české značky STINAK Vladimíra Staňka, který představí svou aktuální kolekci GENTLE MAN TODAY. STINAK právě vstupuje na český trh a prostřednictvím STYLu hledá producenta. Má šanci uspět na českém trhu?
Neměli bychom se omezovat jen na český trh. Stále zapomínáme, že jsme součástí evropského prostoru a je už na čase, aby naši výrobci sebrali odvahu a začali se zajímat také o zahraniční zákazníky. Vladimírova kolekce má obrovskou šanci na evropském trhu. Je současná, velmi atraktivní, jasně oslovuje jistou cílovou skupinu. A troufám si dodat, že za jistých podmínek by mohla uspět i na českém trhu.

Jak vidíte vy osobně situaci s pánskou módou na českém trhu?
Je tam naprosté prázdno, alespoň co se týče autentické české módní nabídky. Když nechám stranou zahraniční značky, tak naše firmy nabízejí slušný výběr pouze v oblasti sportswearu, ale vpravdě módní, kreativní pánskou módu Češi neprodukují.

O Češích je známo, že jsou v módě poměrně konzervativní. Kde je podle vašeho názoru chyba?
Tento argument slyším už čtyřicet let, něco pravdy na tom přece jen je, ale nenazýval bych to typickým českým konzervativizmem. Angličané jsou konzervativní, ale my jsme tak trochu zápecníci, milujeme průměrnost a klídek. To samo o sobě nemusí být vůbec negativní. Podle mého názoru je to jen výmluva, alibi pro náš jistý kulturní provincionalismus. Ale naštěstí tu už jsou nové generace spotřebitelů a ty už móda zajímá. Mladí pochopili její sociální význam a umí si sehnat to, co je opravdu baví.

Začínají Češi brát módu více jako umění, nebo se na ni stále dívají jako na užitnou věc a nezáleží jim na vzhledu?
Bohužel, toto konstatování je krutě pravdivé. Češi jsou velmi pragmatický národ s hodně přízemními instinkty a přežívá u nich názor, že oblečení musí být především účelné. Na druhé straně zažívám jako pedagog na vysoké umělecké škole často velmi vysoká hodnocení modelů našich studentů ze strany odborné veřejnosti, a to především u těch modelů, které jsou na opačné straně spektra. Jsou tak experimentální, tak umělecké, že jsou jen těžko přijatelné k běžnému nošení. To pravé ořechové je určitě někde uprostřed.

Spousta nakupujících si stěžuje na vysoké ceny u designových oděvů. Raději si nakoupí levnější konfekci, i když ne tak kvalitní. Je to stále pravda?
Já si myslím, že za posledních dvacet let už většina spotřebitelů pochopila, že design je na výrobku přidanou hodnotou, která se na ceně musí přirozeně odrazit. Platí to o nábytku, u hodinek a také u oděvu. V naší zemi je negativní pohled na módu a její vysoké ceny zaviněn tím, že takzvané designové oděvy u místních návrhářů jsou často produkty velmi malých sérií, které jsou tudíž logicky zatížené vysokými výrobními náklady. Ale dnes máme přece všichni možnost výběru. Buď nakupujeme levnou konfekci a vypadáme jako všichni ostatní, anebo si vybereme něco nekonvenčního, kvalitního, originálního a dáme okolí najevo, že jsme někdo.

Jsou to jen Češi, kteří se bojí experimentovat, nebo se při svých zahraničních cestách setkáváte i s jinými konzervativci?
Zdá se mi, že česká kotlina je už jedno z posledních míst, kde se obyvatelé stále vzpírají přisoudit oblečení důležitost, která mu náleží. Oděv je nedílnou součásti každodenní komunikace: ukaž mi, jak se oblékáš, a já ti řeknu, kdo jsi. Řekl bych, že je to otázka hierarchie hodnot, které máme u nás poněkud přeházené oproti jiným, kulturně vyspělým národům.

Podívejme se společně trošku do budoucnosti. Myslíte, že můžeme být optimističtí a říci, že postupem času bude pro Čechy stále běžnější nakupovat v designových buticích?
Masová nabídka anonymní konfekce, především z Asie, bude určitě i nadále oblékat chudé masy po celém světě. Už dnes ale najdete obrovský výběr butiků pro všechny typy a styly, jde o promyšlené, esteticky hodnotné a kvalitní módní zboží s malou či větší přirážkou za to, že se při jeho výrobě a prodeji někdo intenzivně zajímal o to, kdo jste, do jaké kulturní skupiny patříte a co byste mohl mít rád. Pokud se k tomu přidá něco málo zdravého snobismu a public relations kolem osobnosti návrháře, máme to, čemu se říká běžně fashion-design.