Přejdi na obsah | Přejdi na menu | Přejdi na vyhledávání

MINERÁLY BRNO
19.-20.11. 2016

35. mezinárodní prodejní výstava minerálů, fosilií, šperků a přírodnin

TURMALÍN

 

Chemické složení: patří mezi cyklosilikáty. Jde o velmi složité borokřemičitany řady prvků, nejčastěji obsahují sodík, lithium, hliník, železo, hořčík a vápník.

Přehled druhů turmalínů: skoryl, dravit, uvit, buergerit, povondrait, olenit, feruvit, foitit, rossmannit, liddicoatit, tsilaisit, elbait.

Barevné variety elbaitu s vlastními názvy jsou: achroit – bezbarvý, verdelit – zelený, indigolit – modrý, rubelit – červený, siberit – fialově červený. Zonální turmalíny se nazývají turecké nebo mouřenínské hlavičky nebo melounové turmalíny.

Tvrdost: 7
Hustota: 3 – 3,25
Krystalová soustava: klencová
Lom: nerovný, lasturnatý
Lesk: skelný
Barva: bezbarvý, růžový, červený, zelený, modrý, černý – zdaleka nejběžnější, hnědý. Průhledný až průsvitný.
Na jediném krystalu se mohou barvy nápadně lišit a to jak ve směru vertikálním, tak horizontálním. Tento jev se nazývá zonálnost. Vzhledem k téměř neomezené mísivosti ve skupině turmalínů jsou minerály této skupiny barevně rozmanitější než většina nerostů.

Vryp: bílý
Historie: Do Evropy byly přivezeny v roce 1703 Holanďany ze Srí Lanky pod názvem turmalin. Jako drahý kámen byla odedávna využívána odrůda rubelit – sloužil jako talisman umělcům, protože podněcoval umělecké síly. Svými elektrickými vlastnostmi je předurčen k přenášení energie. Stal se spirituálním kamenem.
Astrologie: Ryby, Štír
Výskyt: Typické minerály kyselých hlubinných hornin, hlavně granitů a pegmatitů, v menší míře se vyskytují i v metamorfovaných horninách, greisenech, na hydrotermálních žilách a žilách alpského typu. Druhotně se vyskytují v náplavech. Nacházejí se jako samostatné krystaly nebo sloupcovité až jehlicovité agregáty. Zajímavostí jsou tzv. turmalínová slunce, což jsou sloupcovité krystaly, uspořádané hvězdicovitě nebo paprsčitě. Velikost krystalů může dosahovat i více než 1 metr. Krystaly mají obvykle hranolové plochy svisle rýhované, průřez krystalů bývá trojúhelníkový nebo šestiboký.

Zpracování: Turmalín se zpracovává nejvíce ve tvaru fasetového brusu. Jako čočkovec se brousí neprůhledné kameny. Používá se k ruční výrobě uměleckých předmětů, zvláště skulptur. K tomu se dobře hodí vícebarevné exempláře, protože nabízejí při vhodném nasměrování barevných zón mnoho podob.

Vlastnosti: Turmalín má velmi vysoký dvojlom a silný pleochroismus (vlastnost některých barevných minerálů měnit barvu při otáčení jejich výbrusu v polarizovaném světle). Obojí zřetelně odlišuje turmalín od jiných kamenů.

Holanďané jej dříve nazývali „popeltrekker“ a používali jej k čištění dýmek. Dnes se tento jev, který byl objeven r. 1703, označuje jako pyroelektřina. Pro tyto své pyroelektrické a piezoelektrické vlastnosti přitahuje turmalín velmi lehké částice prachu a nečistot. Proto musí být čištěn častěji a pečlivěji než jiné kameny.

Výskyt v České republice

Skoryl nejhojnější turmalín, barva černá, hnědá, vzácně modrá

V pegmatitech na Písecku – sloupce do 50 cm, obvykle značně navětralé

Dolní Bory – krystaly do 20 cm, paprsčité a sloupcovité agregáty i přes půl metru dlouhé

Horní Bory – Cyrilov - nízce tabulkovité čočkovité krystaly (o průměru ojediněle až do 20 cm

Krystaly v pegmatitech u Přibyslavic, Fojtky, Pikárce, Bobrůvky, Rousměrova, Sedletína a Skleného nad Oslavou nebo ze Smolných pecí v Krušných horách

Turmalínové slunce v pegmatitech i granitoidech v Myšenci u Písku

hojný v náplavech – např. Otava

Zpracování skorylu: z českých lokalit se brousí jen ojediněle. Nejčastěji pouze do tvaru kabošonů či destiček. Fasetové brusy jsou vzácné, i když se zkoušela takto zužitkovat surovina z mnoha lokalit, především z Českomoravské vysočiny. Ve většině případů je domácí surovina k broušení zcela nevhodná. Obsahuje množství jemných trhlin a je i značně porézní. Dá se říci, že i navenek zcela kvalitní dokonalé krystaly nejsou pro broušení vhodné. Ze zahraničních nalezišť se skoryl brousí také jen výjimečně a zasazován bývá především do pánských prstenů a smutečních šperků. V současnosti je využití skorylu jako broušeného kamene však zcela nahrazeno onyxem.

skoryl, Dolní Bory, foto: Radek Votava

 

skoryl, Pikárec, foto: Radek Votava

skoryl, Dolní Bory, foto: Radek Votava

skoryl, Dolní Bory, Hatě

 

skoryl, Dolní Bory, Hatě


 

Rubelit - růžové až sytě červené barvy, v České republice se vyskytly několik centimetrů dlouhé a až 1 cm silné sloupečky rubelitu, v lithných pegmatitech na vrchu Hradisko u Rožné jižně od Bystřice nad Pernštejnem, v Dobré Vodě sv. od Velkého Meziříčí, v Nové Vsi východně od Českých Budějovic a v Sušici. Až 12 cm velké krystaly rubelitu se vyskytly v Řečici jižně od Nového Města na Moravě, jen o málo menší byly nalezeny také ve Strážku jižně od Bystřice nad Pernštejnem, v Pikárci a Laštovičkách.

rubelit, Dobrá Voda, foto: Radek Votava

rubelit, Dobrá Voda, foto: Radek Votava



 

Modrý indigolit a zelený verdelit v České republice se v kvalitnějších ukázkách našly taktéž v Rožné, dále v Dobré Vodě, v Dolních Borech nebo v Sedletíně.

indigolit - rubelit, Hradisko - Rožná, foto: Radek Votava

 

elbait, Rožná

 

verdelit, Dobrá Voda, foto: Radek Votava

verdelit, Dobrá Voda, foto: Radek Votava

 

Dravit - hnědý, méně často i modrý. V přírodě se vyskytuje mnohem více, než se donedávna vědělo. Mnohé skoryly jsou totiž ve skutečnosti dravity. Hezké ukázky pocházejí např. z Brna – Kníniček, Prosetína u Olešnice (modrý) nebo jako bílý azbest ve Chvaleticích.

Zonální turmalíny se v Česku příliš nevyskytují (např. Nová Ves u Českého Krumlova, Sušice, Rožná) v Dobré Vodě u Velkého Meziříčí se nacházejí krásné, byť drobné mouřenínské i turecké hlavičky. Známe odsud i čirý achroit.

Ostatní druhy se v přírodě vyskytují mnohem vzácněji. Z domácích nalezišť známe např. foitit z Dobré Vody nebo rossmannit z Rožné. Uvit je znám např. ze Studnice a Blažkova.

 

 

 

 

Vyhledat můj veletrh

Areál výstaviště