Přejdi na obsah | Přejdi na menu | Přejdi na vyhledávání

MINERÁLY BRNO
19.-20.11. 2016

35. mezinárodní prodejní výstava minerálů, fosilií, šperků a přírodnin

Drahé kameny v české historii

 

Nejkrásnější šperky z období pravěku na našem území pocházejí z archeologických nálezů mikulčického hradiště. V ozdobách kožených opasků nalezených v hrobech válečníků byly zasazeny především karneoly. Podobné šperky s kameny z tohoto období nebyly jinde v Evropě nalezeny.

Nejstarší písemná zpráva o použití drahých kamenů v našich dějinách je patrně zmínka kronikáře Kosmy.

Názorným příkladem jednoduše opracovaných drahých kamenů ve špercích, které bylo význačné pro gotický středověk, jsou kameny na Svatováclavské koruně, která byla sice zhotovena za Karla IV., tehdy ještě markraběte moravského, v roce 1346, avšak použito do ní bylo kamenů opracovaných mnohem dříve. Nejcennější kameny na koruně jsou safíry. Na přední straně upoutá pozornost safír o rozměrech 52x35x12 mm. Je to největší kámen na koruně, vážící 250 až 290 karátů. Mezi nejcennější kameny koruny patří i safír s vyrytým motivem ukřižování, patrně byzantská práce ze 13. století. Rytina – kamej je provedena velmi pečlivě. Výjev byl vyškrábán diamantem a musíme obdivovat práci rytce, který v té době neměl k dispozici lupu. Svatováclavská koruna je pokládána za nejstarší dochovanou památku užití průhledných drahých kamenů v naší vlasti. Z doby Karla IV. pocházejí také historické zprávy o broušení kamenů u nás. Zachovaly se staré dokumenty z konce 14. století, v nichž najdeme i jména pražských brusičů a leštičů. Jejich vodou poháněné brusy byly na Vltavě v místech dnešního Císařského mlýna v Bubenči. Karel IV. dal roku 1341 vyzdobit drahými kameny hrob sv. Václava a sv. Vojtěcha.

Ve Svatováclavské kapli, jejíž stavba byla dokončena roku 1366, najdeme 1345 kamenů seříznutých do desek. Jsou mezi nimi karneoly, ametysty, chalcedony, jaspisy, chrysoprasy aj. Nejbohatší a nejskvostnější drahokamovou výzdobu ze všech kaplí z doby Karla IV. má kaple sv. Kříže na Karlštejně, určená za pokladnici českých korunovačních klenotů i klenotů říše Římské. K výzdobě jejích stěn bylo použito celkem 2 496 kamenů. Vzácnými památkami z 2. poloviny 14. století u nás jsou křišťálová řezaná mísa s víkem a křišťálový džbán v pražském svatovítském pokladu. Tyto předměty byly patrně zhotoveny na přání Karla IV.. Křišťálovou konvici z konce 13. století najdeme i v kapitulním pokladu ve Staré Boleslavi. Vrcholnou ukázku využití křišťálu v období gotiky představuje procesní a ostatkový kříž s křišťálovými muglemi, který pravděpodobně pochází ze svatovítského pokladu. Dalším významným předmětem z drahého kamene z Karlovy doby je velký onyxový pohár, který je také uložen ve svatovítském pokladu.

V 16. století se u nás používal safír z Jizerské louky - jediného evropského naleziště tohoto drahého kamene. Hojně používaným materiálem se v té době u nás stává i pobaltský jantar, z něhož se do dnešních dob zachovaly krásné konvice. Najdeme je např. ve sbírkách Nosticů. Koncem 16. století se u nás začínají používat kameje, zejména drobnější, které se zasazují do prstenů. Hledaným materiálem k jejich zhotovování jsou dvoubarevné acháty. 16. století představuje v oboru geologie a mineralogie období, v němž se shromažďují a formulují první fakta z těchto vědních oborů. Převratný význam v tomto směru má dílo Georgia Agricoly. Jeho dílo je pro nás tím významnější, že vzhledem ke svému působení v Jáchymově znal dokonale českou problematiku. V jeho knize najdeme např. zasvěcené údaje o českých granátech.

Za doby vlády Rudolfa II. se Praha stala centrem evropského kamenářství. Jako vášnivý sběratel rarit a uměleckých předmětů sbíral císař Rudolf II. nejen památky starého glyptického i jiného kamenářského umění, ale vyžadoval i práce nové. Do Prahy se stěhují nejslavnější italští kamenorytci. Dvorní Rudolfovi kamenáři používali ke svým pracem především suroviny z českých, zejména podkrkonošských nalezišť – křišťály, acháty, jaspisy. Rudolf II. měl dokonce službu pro pátrání po kamenech. Nejslavnějším dílem rudolfínských brusičů byla prý velká stolní deska umístěná na Rudolfův pracovní stůl složená z různobarevných jaspisů. O používání drahých kamenů v 16. století se nejvíce dočteme v knize Anselma Boetia de Boota – Gemmarum et Lapidum Historia, Dějiny gem a kamenů z roku 1609. De Boot, osobní lékař Rudolfa II., původem Holanďan, patřil mezi znalce drahých kamenů. V jeho knize najdeme mnohá sdělení o drahých kamenech Čech, o povědomí o nich, o jejich výskytech, cenách, těžbě i zpracování. Mnoho zajímavého je v knize popsáno o českém granátu, jeho výskytu, těžbě i použití.

Spotřeba českých granátů v rudolfínské době byla enormní. Užívaly se do šperků a ozdobných předmětů, zejména na výzdobu křišťálových nádob. Mnoho jich bylo spotřebováno na výrobu léků – pyrop byl považován za léčebný prostředek při duševních chorobách. Boetius de Boot také podrobně popisuje výskyt olivínů – chryzolitů. V rudolfínské době byla podkrkonošská naleziště olivínů jediná známá naleziště tohoto kamene na světě.

Po Rudolfově smrti dochází opět k úpadku kamenářství, způsobeném zubožením země třicetiletou válkou i přemístěním císařského dvora do Vídně. Teprve v druhé polovině 17. století dochází k obnově. Vznikají monumentální barokní stavby i efektní barokní šperky. Dobový vkus vyžaduje i velké množství nejrůznějších různě barevných drahých kamenů. Přísun pravých kamenů nemohl požadavky zcela pokrýt – proto se již v té době začínají ve velkém používat skleněné imitace, které nacházíme i v nejdražších špercích té doby.

V pobělohorské době zaniklo broušení drahých kamenů v Praze, které dosahovalo za vlády Rudolfa II. světové úrovně. Hlavní oblastí broušení kamenů se stává Turnovsko. Tamní kamenáři, kteří vynikli svým uměním a byli známi po celém světě, utvořili sdružení, tzv. konfraternitu. Na rozdíl od cechů řemeslníků se prohlásili za umělce. Turnovsko mělo velkou tradici v broušení našeho nejznámějšího a nejoblíbenějšího drahého kamene, českého granátu. V 17. století brousí na Turnovsku granát již řada brusičů. K největšímu rozkvětu těžby a zpracování granátů dochází v letech 1887-1888, kdy byl rozvoj granátové módy vyvolán zejména vývozem do ciziny, především do Ruska, kde byl používán i do carských šperků. Kolem roku 1890 poskytoval sběr a zpracování českého granátu obživu celkem pro 10 000 lidí.

Po období baroka nastává nový rozmach českého kamenářství až v době josefínské – koncem 18. století. Vznikají hlavně charakteristické osobní šperky, přičemž se používá stále český granát, olivín, dubnický opál a další naše ozdobné kameny. Velký význam v tomto směru získává odborná škola založená v Turnově roku 1883, která měla řadu vynikajících učitelů. Například Karel Zapp se snažil o obnovu výroby uměleckých křišťálových řezaných nádob podle vzorů 16. století. Chloubou řady světových muzeí jsou vynikající glyptická díla Josefa Drahoňovského v křišťálech a podkrkonošských drahých kamenech.

Zdroj: Z historie drahých kamenů, autor: RNDr. Jiří Kouřimský, CSc.

Kaple sv. Kříže


monstrance, podstavec vybroušený z jaspisu,
na něm koule z křišťálu, víko schránky tvoří čočkovitě vybroušený achát
zdroj: Křišťály svatovítského pokladu

relikviář v podobě křišťálové konvice
zdroj: Křišťály svatovítského pokladu

 

Vyhledat můj veletrh

Areál výstaviště