Přejdi na obsah | Přejdi na menu | Přejdi na vyhledávání

BVV v médiích

Traktory přece v obchoďáku nekoupíte, veletrhy jsou nutné

Rozhovor generálního ředitele Jiřího Kuliše pro MfD 21.2.2015

„Ve veřejnosti i u našich zaměstnanců existuje jakási obava, že město, politici či soukromý investor firmu zničí, pozemky se rozprodají, veletrhy se nebudou pořádat. Já tuto obavu nemám. Výstaviště bez veletrhů smysl nemá. Město musí mít zájem na veletržní činnosti. Bez výstaviště a veletrhů by bylo Brno ještě provinčnější“, říká Jiří Kuliš.

Z řad politiků i například potenciálního investora Igora Faita zaznívají hlasy, že areál je využívaný neefektivně a měl by se zmenšit. Proč tak nečiníte?

Tady mluví slepí o barvách. My máme jasný názor, které pozemky a budovy potřebujeme. Máme zpracovaný „masterplan“. Víme, které pozemky jsou bezpodmínečně nutné pro provoz a které máme navíc. To jsou ale jen takové nudličky. Nic podstatného. Všechny pavilony kromě pavilonu C a pavilonku H pořád potřebujeme pro veletržní činnost. Výstaviště je památkově chráněný architektonický soubor. Areál je unikátní tím, že pojme až třicet tisíc návštěvníků denně. Má bezproblémové parkování i infrastrukturu pro návoz exponátů. To lidé, kteří se zvenku dívají z okna přes ulici, nevidí. Igor Fait firmu zná, byl tu šéfem podnikové banky, ale nezná aktuální účely či záměry s jednotlivými pozemky. Všechny výnosy z prodejů nemovitostí jdou stejně za bankami.

Když se podíváme do areálu, dnes je prázdný bez návštěvníků. To bývá další výtka.

Nikdo si neuvědomuje, že příprava veletrhu trvá několik týdnů a demontáž také trvá nějakou dobu. Dívám se na harmonogram na rok 2016 a v některých momentech je to hlavolam, nejsme schopni poskládat ani naše vlastní akce. Pořád se tu něco děje. Řada firemních akcí. Výstaviště není veřejný prostor. Pronajímáme ho za peníze. Když se zpřístupní veřejnosti, ztratí hodnotu. Navíc se vystavujeme nebezpečí poškození majetku. Cizí firmy zde ve skladech uchovávají zboží. Není záhodno, aby se třeba pavilon A jako kulturní památka stal cílem sprejerů. Nebráníme se otevření výstaviště veřejnosti, ale musí to mít komerční smysl. Náklady nám vždy někdo musí zaplatit. Nás nikdo nedotuje. Dělali jsme festival pro veřejnost VystecFest k 85. výročí výstaviště. Stál 1,5 milionu. Pan primátor nás chválil, ale zaplatili jsme ho my. To nelze dělat každý rok.

Jak se díváte na nápady vybudovat třeba hokejový stadion místo pavilonu Z či stadion fotbalový?

Na to se nás nikdo nezeptal. Pavilon Z vlastníme my, respektive je zastavený bankám. Dle odhadu stojí 200 milionů. Ročně nám přináší na pronájmech 15 a více milionů. Pavilon Z potřebujeme na Strojírenský veletrh a Techagro a další akce. Někdo by nám tak musel zaplatit 200 milionů za pavilon, postavit náhradní halu za půl miliardy či ročně hradit ušlý zisk patnáct milionů. Když by se to propočítalo, nikdy se to nevyplatí. Ani většinový vlastník nemůže firmu dle zákona poškodit. Tímto jsme chráněni i proti případným divokým nápadům. Říkáme ale, že lze v sousedství postavit multifunkční halu. Rezaví zde velodrom Favoritu, kde se nic neděje. Pozemek i plochy kolem vlastníme. Brno by zde konečně mohlo mít multifunkční halu s navazující infrastrukturou jako parkování okolo. Na Vodové se zaparkovat nedá.

Záměr prodat svůj podíl Messe Düsseldorf oznámilo v září 2012. Od té doby se záležitost táhne. Nekomplikuje to výstavišti život?

Už jsme si na to skoro zvykli. Pro nás to ale není výhodný stav. V záležitostech jako je financování, investice či optimalizace pozemku potřebujeme podporu akcionářů. Je pro nás důležité, aby byl co nejdříve znám nový většinový akcionář společnosti. Messe Düsseldorf má jasno, že ze svazku chce vystoupit. Nebude rozhodovat o zásadních věcech. Vlastníkům dáváme informace o stavu firmy, ale já nejsem pověřen s nikým vyjednávat. Veletrhy Brno jsou jako dítě v rozvádějícím se manželství.

Bývalé vedení města v čele s primátorem Romanem Onderkou (ČSSD) prohlašovalo, jak vše řeší. Čekalo se dlouho například na odhad podílu. Mohlo to jít rychleji?

V loňském roce se vše zastavilo. Nevědělo se, jestli vedení Brna přetrvá volby. Tak to asi politici cítili. V předvolebním období cokoliv člověk udělá, tak i když je to dobře, může to být vykládáno obráceně. Taktika byla jasná. A že předvolební vedení města nebude pospíchat, bylo v tu dobu jasné i Messe Düsseldorf. V Německu se ale věci řeší přímočařeji. Komunikace se míjela. Kdyby před rokem nebo dvěma město řeklo: „podívejte se, my jsme v nějaké politické situaci, pojďme se o prodeji bavit až po volbách“, bylo by to lepší.

Podle primátora Petra Vokřála má nyní o většinový podíl v brněnském výstavišti zájem trojice finančních skupin. Jste pro, aby rozhodující podíl ve firmě koupil soukromník?

Pokud se podíváme na fungující veletržní správy po Evropě, najdeme pouze takzvaný německý model. Většinovým akcionářem je vždy město nebo kraj, případně kombinace obou. Podle mě je to jediný myslitelný model. Pokud by opci město nevyužilo je na řadě smluvně kraj. Výstaviště v okolí, které jsou v soukromém vlastnictví, moc nefungují.

Proč to tak podle vás je?

Soukromý vlastník nebude investovat třeba do výtahu za dva miliony korun v některém z pavilonů. Raději si koupí Bentley. Podívejte se na výstaviště v Bratislavě. Ani „strategický partner“ nefunguje. V Budapešti vlastní výstaviště druhá největší kongresová a veletržní firma světa GL Events. Zvolili chybnou strategii, že budou dělat „eventy“ (události) a kongresy a nikoliv veletrhy. A nic moc se tam neděje. Pro město je přitom výstaviště něco jako nádraží nebo letiště.

Jak to myslíte?

Výstaviště a veletrhy zajišťují, že se ve městě něco děje. Přijíždějí sem lidé a utrácejí tu peníze. Strojírenský veletrh je pro Brno ekonomicky několikanásobně důležitější než třeba MotoGP. Efekty z veletržní činnosti jsou pro město podstatnější, než jestli firma Veletrhy Brno vydělá za rok pět milionů nebo padesát milionů. Kdyby se soukromý investor ponořil více do finanční stránky věci, do firmy by nevstoupil, protože máme i bankovní závazky. Veletrhy Brno jsou de facto vlastněné bankami. A ty vědí, že jen stávající obchodní model je schopen ufinancovat naše úvěry. Dlužíme bankám něco pod čtyři sta milionů korun. Podle plánu bychom to měli splatit do pěti až osmi let. Banky budou schvalovat i převod vlastnického podílu. Zapomíná se také na to, že jsme i jedna z největších výstavářských firem v Evropě. Ve skladech máme výstavářské zařízení za čtvrt miliardy korun - stánky, kompletní vybavení hal. Je to třetina našeho obratu. Máme vlastní dceřinnou firmu v Moskvě. Jsme výhradním dodavatelem stánků v Düsseldorfu. I poté, co Messe Düsseldorf svůj podíl ve Veletrzích Brno prodá, máme dohodu, že činnosti pro Messe Düsseldorf zůstanou.

Na co se chcete dále soustředit?

Naší silou jsou odborné akce a mezinárodní akce. Dostat sem třeba čínské vystavovatele se nám daří, ale bývají překvapení, jak strastiplnou cestu musejí podniknout. Brnu chybí kvalitní letecké spojení. Postrádáme pravidelné spojení s velkými letišti jako je například Frankfurt či Paříž. 25 let po revoluci postrádáme dálniční spojení s Vídní. Podobně postrádáme vlakové rychlospojení s Prahou, Vídní, Bratislavou. Je to handicap například při získávání evropských kongresů.

Mají klasické veletrhy v době internetu pořád ještě budoucnost?

Fungují i v těch nejvyspělejších ekonomikách jako je USA nebo Japonsko, protože jsou o osobním kontaktu. Jako příklad uvádím kontraktační veletrh čerstvé zeleniny a ovoce „Fresh Foods“ v Berlíně nebo mořské plody „Seafood“ v Bruselu. Vyrostly z potřeby jednou za rok se potkat a poznat obchodního partnera. Obchod se dělá celoročně po e-mailech. Ale nekoupíte mango z Filipín od někoho koho neznáte, musíte ho znát a věřit mu, že mango nepřijde zhnilé. Platí to i ve strojírenství. Strojírenský veletrh dělá téměř 30 procent našich tržeb. Druhý je Techagro. Naopak se ukazuje, že prodejní veletrhy pro veřejnost nahrazuje internet a supermarkety. Ve vystavování spotřebního zboží je naší konkurencí kdejaké nákupní centrum. Obráběcí stroje nebo traktory se naštěstí po internetu ani v supermarketu neprodávají (úsměv). Nákladné investiční zboží po internetu nikdo kupovat nebude. U akcí pro veřejnost se snažíme, aby zahrnovaly i zábavu. Maminky si vyberou kočárek a zároveň relaxují.

Vyhledat můj veletrh

Areál výstaviště