Přejdi na obsah | Přejdi na menu | Přejdi na vyhledávání

BVV v médiích

O světových veletrzích, brněnském výstavišti i technickém vzdělávání

Rozhovor generálního ředitele se šéfredaktorkou Technického týdeníku
(autorsky kráceno)


Generální ředitel Veletrhy Brno, a. s., Ing. Jiří Kuliš, se pyšní bohatou profesní kariérou, doplněnou řadou let prožitých v různých státech světa. Díky tomu má skutečně globální přehled o spoustě věcí. Během našeho rozhovoru jsme probrali několik aktuálních témat, která se dotýkají brněnských veletrhů.

Z čeho teče olej, o to se nemusíme bát

Doba se mění, internet a multimediální formáty čím dál tím více ovlivňují všechny sféry života, včetně výstavnictví. Virtuální začínají být i tiskové konference. Reálné exponáty na veletrzích nahrazují modely. Je to velká změna, která možná ovlivní, nebo dokonce úplně změní dosavadní koncept světových veletrhů?

Jiří Kuliš si to nemyslí. Říká: „Mám pocit, že v Evropě na tento způsob nejsme nastaveni. Zažil jsem Ameriku po 11. září, kdy najednou všichni přestali cestovat a začalo se s videokonferencemi. Tento stav ale trval jen půl roku. Pak zase lidi cestovat začali, poněvadž měli potřebu jednat osobně, vidět se. My v Evropě na video či telekonference nejsme stavění. Máme rádi osobní styk. Nebojím se, že by tyto formáty úplně nahradily veletrhy.

To, že se někdy vystavují jen modely, je u velkých technologických exponátů jednoduše vysvětlitelné, protože logistika a vystavení takového exponátu jsou velmi drahé. U strojů bych se přechodu na videa nebál vůbec. Stroje zákazníkovi ukázat musíte. To je také důvod, proč se strojírenský veletrh stále drží na rozdíl třeba od veletrhů spotřebního zboží. Říkáme, že z čeho teče olej, to je dobré pro veletrhy.“

 

Veletrh vyžaduje dlouhodobou práci

Firmy často zastávají názor, že je pro ně lepší udělat si vlastní zákaznické dny, které jsou mnohem levnější. Tento názor není pro Jiřího Kuliše neznámý. I on se s ním setkává poměrně často. Na základě své mnohaleté zkušenosti už ale ví, že většinou ti, kteří se takto rozhodnou, se nakonec na veletrh zase vrátí.

„Zákaznické dny ve výsledku efektivní nejsou,“ dodává, „protože stojí mnohem více námahy. Ale hlavně, nepřijdou jim tam žádní noví zákazníci. Přes veletrh získávají navíc další přidané hodnoty. To se nám ale bohužel stále nedaří firmám vysvětlit. Především je v oblasti medializace. O firemním dnu nezveřejní informace žádný tisk ani televize jednoduše proto, že o nich neví. Navíc, není v silách pár renomovaných technických novinářů objíždět všechny akce lokálního významu. Tímto směrem se před časem vydaly automobilky, které získaly pocit, že nepotřebují Autosalon. Teď už ho naopak zase chtějí.“

 

Podle Jiřího Kuliše ale nelze za účast na veletrhu považovat jen to, že tam člověk stráví 5 dnů. S veletrhem je potřeba dlouhodobě pracovat. Myslet si, že stačí vystavit stroj, odstát si týden na stánku a pak se podívat do vizitek je naivní. Jsou firmy, které s veletrhem pracovat umí, ale jsou firmy, které s veletrhem pracovat nechtějí. Jiří Kuliš si myslí, že se dost možná jedná i o generační problém. „Nastupuje nová generace, která obsazuje místa v obchodních odděleních a odděleních marketingu a která je zamilovaná do internetu a sociálních sítí. Nevím ale, jestli přes Facebook prodáte obráběčku. Veletrh má naprosto jiný rozměr a přináší přidané hodnoty, které oni zatím nevidí. Funkcí veletrhů je řada, v jednom článku je ani nelze popsat. Pokud však vystavovatel vidí jen náklady a navíc za ním na stánek nikdo nepřijde, protože si nikoho nepozval, tak chápu, že se rozhodne příští rok nevystavovat. Na MSV je naštěstí 90 % firem stabilních, které vůbec o účasti nepochybují a s veletrhem pracovat umí.“

 

Tuto situaci by dost možná dokázala zlepšit kvalitní a intenzivní osvěta. „Je to i o osobním přístupu. Pokud má někdo představu, že mu veletrh nic nepřináší, tak mu těžko vysvětlíte opak. Je to především o důvěře, kterou ale bohužel média neposilují, často se objevuje názor, že veletrhy nemají v době internetu smysl. Pravda je ale taková, že zatím neztratily smysl ani v Japonsku nebo v Americe, kde je využití internetu velmi intenzivní.

To, co teď u veletrhů zažíváme, má několik příčin. Ekonomický cyklus v době recese se potkal s razantním nástupem marketingem přes internet. Webové stránky nestačí, pracuje se se sofistikovanými prodejními a marketingovými systémy, které se však pořád hodí víc pro spotřební zboží než pro investiční. Všechny pokusy o realizaci virtuálních veletrhů dosud v podstatě ztroskotaly. Že se některým veletrhům nedaří, není z důvodu užívání internetu, ale více z důvodu stavu ekonomiky.“

Zrcadlo ekonomiky je neúprosné Současná ekonomická situace se odráží ve všem, veletrhy nevyjímaje včetně přípravy MSV. „Loňský rok se odehrával ve zcela jiných podmínkách, než je tomu letos,“ říká Jiří Kuliš. „Na jaře 2012 převládal optimismus, že už recese skončila a všechno bude lepší. Letos jsme snad na konci recese a situace je komplikovanější. Navíc máme kolizi s velkými německými, evropskými veletrhy.“

 

V českých rukou a s novými tématy

V poslední době se začalo spekulovat o budoucnosti brněnského výstaviště. Říká se, že se Messe Düsseldorf chtějí zbavit svého většinového vlastnického podílu a výstaviště celé by mělo přejít pod jediného vlastníka, město Brno, které je v současné době minoritním vlastníkem s právem veta.

A co na to Jiří Kuliš? „O této změně se uvažuje stejně jako o řadě jiných věcí. Z německého pohledu je tato změna celkem pochopitelná. Koncem 90. let byla Česká republika neznámou zemí na východě Evropy, teď je v podstatě 17. spolkovou zemí. Hlavním důvodem je strategické rozhodnutí Messe Düsseldorf nevlastnit nemovitosti v zahraničí, poněvadž je to do budoucna kapitálově náročné.“

Podle Jiřího Kuliše se ale nemusíme obávat, že by tato případná změna nějak negativně ovlivnila výsledky nebo způsob fungování výstaviště. „Veškeré náklady na údržbu, provoz hradí společnost Veletrhy Brno a nepotřebuje dotace jako městská firma“. Pro Brno má výstaviště a pořádání veletrhů takové multiplikační efekty, které si většina lidí nedokáže ani představit, zdůrazňuje Kuliš. „Změna vlastnické struktury nebude mít na firmu zásadní vliv. Pokud zastupitelstvo města správně pochopí obchodní model výstaviště, nemělo by mu nic hrozit.“

A jak na tom brněnské výstaviště v současnosti doopravdy je? „Můžu vás ujistit, že je zainvestované minimálně na 10 let,“ odpovídá Jiří Kuliš. „Pro město samotné už má obrovskou hodnotu jen to, že udržujeme architektonické památky, které se v areálu výstaviště nalézají – funkcionalistické pavilony z 20. let, které aspirují na zápis do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.“

Aby výstaviště fungovalo, je nutné hledat nová témata. V době recese to však vůbec není snadný úkol. Příkladem je 1. ročník Mezinárodního dopravního veletrhu Eurotrans. „Myslím, že jeho koncept je správný,“ říká Jiří Kuliš. „Téma dopravy je obrovské a vhodné pro veletrh. Možná jsme do jisté míry podcenili přípravu. Normálně se nový veletrh připravuje dva roky, my jsme mysleli, že ho připravíme dříve. Eurotrans dokazuje, jak se i dobrá myšlenka ve výstavnictví v době recese těžko realizuje.“

 

Veletržní expozice, ale za vlastní

„Německý veletržní zázrak (Německo je skutečnou veletržní Mekkou) vyrostl na základě síly německého průmyslu. Svoji roli sehrály i různé podpory. Ale především: hlavní roli sehrálo uvědomění,“ zdůrazňuje Jiří Kuliš. „Německé firmy vůbec nepochybují, že by jim veletrh nic nepřinášel. Veletrhy jsou běžnou součástí obchodního života. Účast na veletrzích nikdo nezpochybňuje. Střední německá firma má rozpočet na veletrhy na 2 roky 350 tis. euro. To je dost! Německé firmy jsou zvyklé na náročnější kvalitní a nápadité expozice.“

„My jsme kutilové. Každý si myslí, že veletržní expozici dokáže udělat sám,“ říká Jiří Kuliš. „V Německu se zadá profesionální agentuře, která je sice drahá, ale klient má jistotu. V zahraničí často vypadáme jako chudí příbuzní. Finanční podpora zahraničních veletrhů je pro firmy příjemná, ale není podstatná,“ myslí Jiří Kuliš. „Expozice některých firem stojí i miliony korun. Pak podpora ve výši 100 tis. Kč opravdu nehraje roli.“

 

Veletrhy na podporu inovací

Podle Jiřího Kuliše v ČR chybí větší podpora inovací. „V Německu existuje podpora pro inovativní firmy, které chtějí představit na veletrhu nový inovovaný technologický produkt. Podpora prezentace na tuzemském veletrhu činí až 7000 euro, což není málo.“ Veletrhy přeci slouží právě uvedení nových nápadů na trh. Uvažuje BVV o akci na podporu nápadů? „ Ano. Invex, který byl původně veletrhem patentů a nápadů. Tak proč se jednoduše nevrátit ke kořenům Invexu a neudělat veletrh nápadů, patentů z vývoje a výzkumu, veletrh pro „start-ups“, veletrh na podporu podnikání?“

„Ale když jsme u Invexu, připravujeme festival pro mladé lidi, kde by gaming, spotřební elektronika stála v popředí. Naváže volně na Invex. Nová akce se jmenuje IN-JOY, i když jsem navrhoval název „Facelook“. Jde o to, aby se lidé, kteří komunikují přes facebook, potkali tváří v tvář. Nejde o klasický veletrh, ale festival pro teenagery, kteří hledají zábavu, chtějí si zatančit, vyzkoušet si nové hry, zajímají je elektronické hračičky, tetování, vše, co k tomuto věku patří.“

 

Veletrhy na podporu technického vzdělávání

O tom, že veletrh je také o podpoře technického vzdělávání, snad nikdo nepochybuje. Jiří Kuliš k tomu říká: „U strojírenského veletrhu je podpora technického vzdělávání důležitou funkcí. Není smyslem si nabrat bonbóny a propisky. Smyslem není ani, abychom zvýšili návštěvnost. Smyslem je podnítit zájem o technické obory a vzdělání v technických oborech. V Česku jsme Američané v tom smyslu, že nikdo nechce pracovat v technických profesích. V Americe neumí nic opravit či smontovat. Průmysl se odstěhoval do Mexika a do Číny. V Německu umí mládež motivovat a pro technické profese nadchnout. Tyto profese mají vážnost a společenskou prestiž.“

 

Andrea Cejnarová

 

 

Vyhledat můj veletrh

Areál výstaviště